Nešlap, Nelámej - Hana Zagorová перевод на немецкий

Nešlap, Nelámej

Přišels ke mně jak bys mávl křídly,
Jiné ruce, oči, jiná řeč.
S tebou naděje, co předtím řídly,
Snad se mi vrátí.
Znám tě odjakživa, znám tě chvíli,
žiju zeleně jako horská kleč.
Ale dokážu-li růst a sílit
Nepoznám zatím.

R: Nešlap, nelámej,
Cosi ve mně teprv klíčit začíná,
Těch, co všechno chtějí hned, je většina.
Ale k čemu je ten věčný spěch?
Ten, kdo slepě koně bodá do slabin,
Sotva povšimne si prvních jeřabin.
Jeden ve druhém se nejdřív hledáme,
V srdci výhonky když klíčí, neznámé,
Nešlap, nelámej.

Přišels ke mně jako déšť, co křísí,
Vrací poloslepým očím jas.
Žili pro nikoho, teď jsou čísi,
Patří jen ke tvým.
Znáš mě odjakživa, znáš mě chvíli,
Proč by hlavní roli měl hrát čas.
Jednou vznesem' se jak čápi bílí
K zeleným větvím.

Nešlap, nelámej,
Cosi ve mně teprv klíčit začíná,
Těch, co všechno chtějí hned, je většina.
Ale k čemu je ten věčný spěch?
Ten kdo slepě koně bodá do slabin,
Sotva povšimne si prvních jeřabin.
Jeden ve druhém se nejdřív hledáme,
V srdci výhonky, když klíčí, neznámé,
Nešlap, nelámej.

Ten, kdo slepě koně bodá do slabin,
Sotva povšimne si prvních jeřabin.
Jeden ve druhém se nejdřív hledáme,
V srdci výhonky, když klíčí, neznámé,
Nešlap, nelámej.

Tritt nicht, brich nicht

Du kamst zu mir, als schlügest du mit Flügeln,
Andre Hände, Augen, andre Wort.
Mit dir die Hoffnung, die zuvor verdorrte,
Vielleicht kehrt sie zurück.
Ich kenn dich seit jeher, kenn dich erst kurz,
Leb in Grün wie Bergkiefern im Tann.
Doch ob ich wachsen, stark werden kann,
Weiß ich noch nicht.

R: Tritt nicht, brich nicht,
Etwas in mir beginnt erst zu keimen,
Die meisten wollen alles gleich heimsen.
Doch wozu diese ewige Hast?
Wer blind die Pferde in die Weichen sticht,
Übersieht die ersten Vogelbeeren leicht.
Wir suchen uns erst im anderen zuerst,
Wenn im Herzen zarte Triebe sprießen,
Tritt nicht, brich nicht.

Du kamst wie Regen, der die Welt belebt,
Gibt halbblinden Augen Klarheit neu.
Lebten für niemand, jetzt sind sie deine,
Gehören nur dir.
Du kennst mich seit jeher, kennst mich erst kurz,
Warum sollte Zeit die Hauptrolle spiel'n?
Einmal steigen wir wie weiße Störche
Zu grünen Zweigen auf.

Tritt nicht, brich nicht,
Etwas in mir beginnt erst zu keimen,
Die meisten wollen alles gleich heimsen.
Doch wozu diese ewige Hast?
Wer blind die Pferde in die Weichen sticht,
Übersieht die ersten Vogelbeeren leicht.
Wir suchen uns erst im anderen zuerst,
Wenn im Herzen zarte Triebe sprießen,
Tritt nicht, brich nicht.

Wer blind die Pferde in die Weichen sticht,
Übersieht die ersten Vogelbeeren leicht.
Wir suchen uns erst im anderen zuerst,
Wenn im Herzen zarte Triebe sprießen,
Tritt nicht, brich nicht.