Soucit - Hana Zagorová перевод на немецкий

Soucit

Láska zvedá dlaně pláčem raněné,
Znovu rodí věty dovyprávěné.
Láska vodí rájem duše zasněné,
Někdy hledá, ale soucit právě ne.

K čemu soucit? Nanejvýš tak utěší
Náruč prázdnou jako pouhé přístřeší.
Věty váznou, jsou čím dál tím prázdnější.
Nic než soucit, nemůže být smutnější.

Možná, že právě v této chvíli
ústa bez očí látají prapor sněhobílý až se roztočí.
Soucitem kajícným a chladným lásku zaskočí.
Však mezi nás dva nikdy nevkročí.

Smutný soucit, chladné tváře kamenné,

Naráz dělí prsty dříve spletené.
Nezacelí lávky na prach spálené.
Smutný soucit, soucit lásky znavené.

Možná, že právě v této chvíli
ústa bez očí látají prapor sněhobílý až se roztočí.
Soucitem kajícným a chladným lásku zaskočí.
Však mezi nás dva nikdy nevkročí.

Láska zvedá dlaně pláčem raněné,
Znovu rodí věty dovyprávěné.
Láska vodí rájem duše zasněné,
Někdy hledá, ale soucit právě ne.

Možná, že právě v této chvíli
ústa bez očí látají prapor sněhobílý až se roztočí.

Možná, že právě v této chvíli
ústa bez očí látají prapor sněhobílý až se roztočí.

Možná, že právě v této chvíli
ústa bez očí látají prapor sněhobílý až se roztočí...

Mitleid

Liebe hebt die vom Weinen wunden Hände,
Gebiert aufs Neue Sätze, die zu Ende erzählt schienen.
Liebe führt verträumte Seelen durchs Paradies,
Manchmal sucht sie, doch Mitleid gerade nicht.

Wozu Mitleid? Es tröstet höchstens
Leere Arme, wie eine bloße Zuflucht.
Worte stocken, werden immer leerer.
Nichts als Mitleid, kann nicht trauriger sein.

Vielleicht gerade in diesem Augenblick
flicken Münder ohne Augen eine schneeweiße Fahne, bis sie sich dreht.
Mit reuvollem und kaltem Mitleid überrumpeln sie die Liebe.
Doch zwischen uns beide wird es niemals treten.

Trauriges Mitleid, kalte, steinerne Gesichter,

Trennt jäh die Finger, die einst verschlungen waren.
Heilt nicht die Stege, zu Staub verbrannt.
Trauriges Mitleid, Mitleid der müden Liebe.

Vielleicht gerade in diesem Augenblick
flicken Münder ohne Augen eine schneeweiße Fahne, bis sie sich dreht.
Mit reuvollem und kaltem Mitleid überrumpeln sie die Liebe.
Doch zwischen uns beide wird es niemals treten.

Liebe hebt die vom Weinen wunden Hände,
Gebiert aufs Neue Sätze, die zu Ende erzählt schienen.
Liebe führt verträumte Seelen durchs Paradies,
Manchmal sucht sie, doch Mitleid gerade nicht.

Vielleicht gerade in diesem Augenblick
flicken Münder ohne Augen eine schneeweiße Fahne, bis sie sich dreht.

Vielleicht gerade in diesem Augenblick
flicken Münder ohne Augen eine schneeweiße Fahne, bis sie sich dreht.

Vielleicht gerade in diesem Augenblick
flicken Münder ohne Augen eine schneeweiße Fahne, bis sie sich dreht...