Текст и перевод песни Hana Zagorová - Soucit

Soucit

Láska zvedá dlaně pláčem raněné,
Znovu rodí věty dovyprávěné.
Láska vodí rájem duše zasněné,
Někdy hledá, ale soucit právě ne.

K čemu soucit? Nanejvýš tak utěší
Náruč prázdnou jako pouhé přístřeší.
Věty váznou, jsou čím dál tím prázdnější.
Nic než soucit, nemůže být smutnější.

Možná, že právě v této chvíli
ústa bez očí látají prapor sněhobílý až se roztočí.
Soucitem kajícným a chladným lásku zaskočí.
Však mezi nás dva nikdy nevkročí.

Smutný soucit, chladné tváře kamenné,

Naráz dělí prsty dříve spletené.
Nezacelí lávky na prach spálené.
Smutný soucit, soucit lásky znavené.

Možná, že právě v této chvíli
ústa bez očí látají prapor sněhobílý až se roztočí.
Soucitem kajícným a chladným lásku zaskočí.
Však mezi nás dva nikdy nevkročí.

Láska zvedá dlaně pláčem raněné,
Znovu rodí věty dovyprávěné.
Láska vodí rájem duše zasněné,
Někdy hledá, ale soucit právě ne.

Možná, že právě v této chvíli
ústa bez očí látají prapor sněhobílý až se roztočí.

Možná, že právě v této chvíli
ústa bez očí látají prapor sněhobílý až se roztočí.

Možná, že právě v této chvíli
ústa bez očí látají prapor sněhobílý až se roztočí...

Compassion

L'amour lève les mains pleines de blessures,
Il donne à nouveau naissance aux phrases qui restent inachevées.
L'amour guide les âmes rêveuses à travers le paradis,
Il cherche parfois, mais pas la compassion en ce moment.

A quoi sert la compassion ? Au mieux, elle réconforte
Un bras vide comme un simple abri.
Les phrases sont bloquées, de plus en plus vides.
Rien que de la compassion, rien ne peut être plus triste.

Peut-être, en ce moment même,
les lèvres sans yeux raccommodent le drapeau blanc jusqu'à ce qu'il tourne.
La compassion repentante et froide surprend l'amour.
Mais entre nous deux, elle ne marchera jamais.

Compassion triste, visages froids et de pierre,

Soudain, ils séparent les doigts autrefois entrelacés.
Ils ne guérissent pas les ponts réduits en poussière.
Compassion triste, compassion d'un amour fatigué.

Peut-être, en ce moment même,
les lèvres sans yeux raccommodent le drapeau blanc jusqu'à ce qu'il tourne.
La compassion repentante et froide surprend l'amour.
Mais entre nous deux, elle ne marchera jamais.

L'amour lève les mains pleines de blessures,
Il donne à nouveau naissance aux phrases qui restent inachevées.
L'amour guide les âmes rêveuses à travers le paradis,
Il cherche parfois, mais pas la compassion en ce moment.

Peut-être, en ce moment même,
les lèvres sans yeux raccommodent le drapeau blanc jusqu'à ce qu'il tourne.

Peut-être, en ce moment même,
les lèvres sans yeux raccommodent le drapeau blanc jusqu'à ce qu'il tourne.

Peut-être, en ce moment même,
les lèvres sans yeux raccommodent le drapeau blanc jusqu'à ce qu'il tourne...