Текст и перевод песни Helena Vondráčková - Kopretiny

Kopretiny

Stříbrná řeka
uléhá k spánku,
účesy stromů
když obarví stín,
když meze voní
jak po heřmánku,
soumrakem svítí
jen bílé hvězdy kopretin.

Loudám se loukou,
tiše si pískám,
čeká mě trávy
vyhřátý klín,
brouzdám se rosou,
než dojdu k lískám,
utrhnu cestou
jednu z těch bílých kopretin.

Potom se zeptám bílých lístků,
jestli to na tebe prozradí,
až budou padat do žlutého písku,
jestli mně dobře poradí.

Mám mě rád
či nemá mě rád,
trhám je hlava nehlava,
má mě rád
či nemá mě rád,
můj hlas mně selhává.

Vracím se zpátky,
tiše si pískám
písničku pro můj
holčičí vkus,
brouzdám se rosou,
než dojdu k lískám,
vytáhnou zatím
na nebe hvězdy velký vůz.

Daisies

The silver river
is falling asleep,
the trees' hairstyles
when shadows dye them,
when the meadows smell
like chamomile,
through the dusk shine
only the white stars of daisies.

I wander through the meadow,
quietly whistling,
the warm lap of grass
awaits me,
I wade through the dew,
until I reach the hazels,
I'll pick along the way
one of those white daisies.

Then I'll ask the white petals,
if they'll reveal it about you,
as they fall into the yellow sand,
if they'll give me good advice.

He loves me
he loves me not,
I pluck them without thinking,
he loves me
he loves me not,
my voice fails me.

I'm coming back,
quietly whistling
a song for my
girlish taste,
I wade through the dew,
until I reach the hazels,
meanwhile in the sky
the stars have drawn the Big Dipper.