Текст и перевод песни Helena Vondráčková - Mlčením Povíš Víc

Mlčením Povíš Víc

Měsíc bílou křídou,
černý mrak přeškrtává,
Večer, když hvězdy vyjdou,
Vždy se mých očí ptává,
Zeptá se, co mi schází,
Políbí mě na tvář
A ty budeš vykládat
O lásce, jsi lhář.
Měsíc však trestá lháře,
Před slovy lásku chrání,
Pije noc z kalamáře
Tvého vychloubání,
Protože ty jsi mluvka,
Odstraní z lásky slůvka,
Jedině tím zabrání ti lhát.
Měsíc bílou křídou,
černý mrak přeškrtává,
Večer, když hvězdy vyjdou,
Vždy se mých očí ptává,
Zeptá se, co mi schází,
Políbí mě na tvář
A ty budeš vykládat
O lásce, jsi lhář.
Co víc ti mám říci,
Jen pár chvil nám už zbývá,
Zpívám ti o měsíci,
Který se za mrak skrývá,
Na očích mám napsáno
Vyznání tajným písmem,
Mlčením povíš víc,
Já vím,
Mlčením povíš víc,
Já vím.

Tu dis plus par le silence

La lune, avec de la craie blanche,
est barrée par un nuage noir,
Le soir, quand les étoiles apparaissent,
Elle interroge toujours mes yeux,
Elle demande ce qui me manque,
Elle m'embrasse sur la joue
Et tu vas raconter
Sur l'amour, tu es un menteur.
La lune, cependant, punit les menteurs,
Elle protège l'amour avant les mots,
Elle boit la nuit de l'encrier
De ta vantardise,
Parce que tu es un bavard,
Elle efface les mots d'amour,
C'est le seul moyen de t'empêcher de mentir.
La lune, avec de la craie blanche,
est barrée par un nuage noir,
Le soir, quand les étoiles apparaissent,
Elle interroge toujours mes yeux,
Elle demande ce qui me manque,
Elle m'embrasse sur la joue
Et tu vas raconter
Sur l'amour, tu es un menteur.
Que puis-je te dire de plus,
Il ne nous reste que quelques instants,
Je te chante la lune,
Qui se cache derrière un nuage,
J'ai sur mes yeux une confession
Écrite en caractères secrets,
Tu dis plus par le silence,
Je sais,
Tu dis plus par le silence,
Je sais.