Mesto - - Jakub Děkan , Hank перевод на немецкий

Mesto -

Chci tě odvíst pryč z toho města ven,
Už tady nechci bejt ani chvíli.
Všechno jsem budoval sám a myslel na sebe,
Ale zapomněl jsem na ty chvíle.
Ptám se svýho já, jestli jsem to já,
Jestli jsem takovej jakej jsem byl dřív,
Jestli znaj mě mí známí, který znali mě,
Jestli všechno co dělám, dělám jak bych měl,
Ale nejde to popsat, snad mě chápeš,
Všichni si někdy na dno sáhnem.
Dej mi ten návod, jak žít správně,
Nenech mě topit se v blátě dál.
Všechno jsem stavěl, hrdej jak generál,
Z chyb jsem se poučil, pak je zas udělal.
Hledal jsem nemožný, abych se překonal,
Sám sebe vychoval. Salutoval všem těm,
Který byli se mnou, když jsem netušil,
Kam kroky povedou, byli se mnou za oponou,
Hnali mě, jak vítr vpřed, já dal přednost těm,
Který neznaj mě. A pořád bojoval, hledal ty cesty,
Motal se v kruhu, ode zdi ke zdi.
V naději věř mi, hořel i v dešti,
Málem ale ztratil vás všechny.
(Málem ztratil vás všechny)

Bloudíme na cestách,
Necháme město za zády,
Obzor už není v dáli.
Konec obavám,
Obzor už je před námi,
My jsme tam, kde jsme stáli.
Dej mi konec představám,
Vždyť teď už všechno patří nám
Bloudíme na cestách.

Telefon nezvoní, vlastně ani nečekám,
že by zvonit měl, takže zavřu krám, vracím se domů,
Nad hlavou s ránem, z tý dlouhý poutě, sám.
Světla už zhasly, kolem mě prázdno, beton, město a já.
Pořád ten stejnej film, kterej točí se, teď se promítá.
Čau já jsem Hank a teď říkej mi voják,
Vracím se po době domů, na cestách, hledám ty lidi,
Co nosim na fotkách.
Řekni mi svědomí, démoni jsou mrtví, nebo mě chtěj dál,
Do svejch spár,
Zkoušet jestli bych to ustál, už
Nechci motat se v kruhu a hledat ty cesty.
Nechci sám sebevědomí, co dělat mám.
Nechci ztrácet ty chvíle, který dostal jsem,
To radši odjedu z toho města ven.
A budu bojovat v džungli a hrdě stát,
A rvát se vším, co přijít má,
A pro svý lidi, tyhle songy psát,
Dokud tady jsem, dokud co říct mám.
(Dokud tady jsem, dokud co říct mám,
Budu pro svý lidi, tyhle songy psát)

Bloudíme na cestách,
Necháme město za zády,
Obzor už není v dáli.
Konec obavám,
Obzor už je před námi,
My jsme tam, kde jsme stáli.
Dej mi konec představám,
Vždyť teď už všechno patří nám
Bloudíme na cestách.

Dej mi konec představám,
Vždyť teď už všechno patří nám.

Budu bojovat v džungli a hrdě stát,
Dokud tady jsem,
Dokud co říct mám,
Budu tyhle songy,
Pro svý lidi psát.

Bloudíme na cestách,
Necháme město za zády,
Obzor už není v dáli.
Konec obavám,
Obzor už je před námi,
My jsme tam, kde jsme stáli.
Dej mi konec představám,
Vždyť teď už všechno patří nám
Bloudíme na cestách.

Stadt -

Ich will dich aus dieser Stadt hier rausbringen,
Ich will keine Sekunde länger bleiben.
Alles hab ich selbst aufgebaut und nur an mich gedacht,
Doch die Momente vergaß ich zu genießen.
Frag mich selbst, ob ich noch ich bin,
Ob ich noch der gleiche wie früher bin,
Ob die, die mich kannten, mich noch kennen,
Ob alles, was ich tu, richtig ist, wie es sein soll,
Doch es lässt sich nicht beschreiben, du verstehst es hoffentlich,
Jeder greift mal nach dem Boden.
Gib mir die Anleitung, richtig zu leben,
Lass mich nicht weiter im Schlamm versinken.
Alles hab ich aufgebaut, stolz wie ein General,
Aus Fehlern gelernt, dann wieder gemacht.
Suchte das Unmögliche, um mich zu übertreffen,
Mich selbst erzogen. Geehrt all die,
Die bei mir waren, als ich nicht wusste,
Wohin die Schritte führen, mit mir hinter dem Vorhang,
Sie trieben mich voran wie der Wind, ich gab den Vorzug denen,
Die mich nicht kennen. Und kämpfte weiter, suchte die Wege,
Tappte im Kreis, von Wand zu Wand.
In der Hoffnung, glaub mir, brannte ich selbst im Regen,
Fast verlor ich euch alle.
(Fast verlor ich euch alle)

Wir irren auf den Wegen,
Lassen die Stadt hinter uns,
Der Horizont ist nicht mehr fern.
Schluss mit den Ängsten,
Der Horizont liegt jetzt vor uns,
Wir sind dort, wo wir standen.
Gib mir ein Ende den Vorstellungen,
Denn jetzt gehört uns alles.
Wir irren auf den Wegen.

Das Telefon klingelt nicht, ich erwarte es gar nicht,
Dass es klingeln sollte, also schließ ich den Laden, geh heim,
Mit einem Stich überm Kopf von der langen Reise, allein.
Lichter erloschen, um mich nur Leere, Beton, die Stadt und ich.
Immer der gleiche Film, der sich dreht, jetzt läuft er.
Hey, ich bin Hank, nenn mich Soldat jetzt,
Ich komm nach langer Zeit heim, auf den Wegen such ich die Leute,
Die ich auf Fotos trag.
Sag mir, Gewissen, sind die Dämonen tot, oder wollen sie mich noch,
In ihre Klauen,
Testen, ob ich’s ausgehalten hätte, will
Nicht mehr im Kreis tappen und die Wege suchen.
Will kein Selbstbewusstsein mehr, was soll ich tun.
Will die Momente nicht verlieren, die ich bekam,
Dann zieh ich lieber weg aus dieser Stadt.
Und werd im Dschungel kämpfen und stolz stehn,
Und mich allem stellen, was kommt,
Und für meine Leute diese Songs schreiben,
Solang ich hier bin, solang ich was zu sagen hab.
(Solang ich hier bin, solang ich was zu sagen hab,
Werd ich für meine Leute diese Songs schreiben)

Wir irren auf den Wegen,
Lassen die Stadt hinter uns,
Der Horizont ist nicht mehr fern.
Schluss mit den Ängsten,
Der Horizont liegt jetzt vor uns,
Wir sind dort, wo wir standen.
Gib mir ein Ende den Vorstellungen,
Denn jetzt gehört uns alles.
Wir irren auf den Wegen.

Gib mir ein Ende den Vorstellungen,
Denn jetzt gehört uns alles.

Werd im Dschungel kämpfen und stolz stehn,
Solang ich hier bin,
Solang ich was zu sagen hab,
Werd ich diese Songs,
Für meine Leute schreiben.

Wir irren auf den Wegen,
Lassen die Stadt hinter uns,
Der Horizont ist nicht mehr fern.
Schluss mit den Ängsten,
Der Horizont liegt jetzt vor uns,
Wir sind dort, wo wir standen.
Gib mir ein Ende den Vorstellungen,
Denn jetzt gehört uns alles.
Wir irren auf den Wegen.