Текст и перевод песни Jan Spálený - Stoupá dým

Stoupá dým

Vybíhá potok z břehů svých
Usychá listí na větvích
A stoupá dým,
Z živých stromů stoupá k nebi dým.

Propast je úkryt neznámý,
Oddělí tátu od mámy,
Když stoupá dým,
Když z našich kroků stoupá k nebi dým.

Stoupá dým z hranic osamění,
Pevný, chladný dým,
Opouštějícím i opouštěným
A chladí zvlášť,
Kde chybí zášť,
Kde důvod k rozchodu není,
Kde důvod je pádný smíření sílu dát.

Chtěla bys sílu žuly znát,
Ta vyjde z ohně vítězná,
Když stoupá dým,
Když z dobrých roků stoupá k nebi dým.

La fumée monte

Le ruisseau sort de ses rives
Les feuilles sèchent sur les branches
Et la fumée monte,
De la fumée des arbres vivants monte vers le ciel.

L'abîme est un refuge inconnu,
Il séparera le père de la mère,
Quand la fumée monte,
Quand la fumée de nos pas monte vers le ciel.

La fumée monte des frontières de la solitude,
Une fumée ferme et froide,
A ceux qui partent et à ceux qui restent
Et refroidit particulièrement,
Où la haine est absente,
Où il n'y a aucune raison de se séparer,
Où la raison est solide pour donner la force de la réconciliation.

Tu voudrais connaître la force du granit,
Il sortira du feu victorieux,
Quand la fumée monte,
Quand la fumée des bonnes années monte vers le ciel.