Текст и перевод песни Jaromír Nohavica - Sudvej

Sudvej

Tolik kolik je mi teď už mi nikdy nebude
Vteřina za vteřinou ukrajují můj pecen chleba
Neklepej na dveře posečkej chvíli můj osude
Ještě tolik věcí udělat je třeba
Ještě tolik věcí udělat je třeba
Staré ženy nosí haleny z šedého batistu
A když je pánská volenka sedí samy v rohu
Kulhavý taneční mistr obrací list po listu
Ještě tolik věcí dělat mohu
Ještě tolik věcí dělat mohu
Řeka se prodírá koryty a slepými rameny
A pak se v moři doširoka rozprostírá
Je čas rozmetávat kameny
A je čas ty kameny sbírat
Rodina sedí v trávě směje se a snídá
Je to rodina šťastného malíře Vojkůvky
Najednou přilétá straka a žena říká Vida
Podívejte děti nese borůvky
Podívejte na ni nese borůvky
Tohle co se děje teď už se nikdy nestane
Hromničkou na našich hrobech budou naše knihy
Vůně milujících se těl jednou ráno vyvane
Z té nekonečné tíhy
Z té nekonečné tíhy
Napsal jsem dopisy a rozeslal ty dopisy a čekám
S monogramem tiché naděje na poslední řádce
Je čas kráčet odněkud někam
A je čas někam se vracet
Ze svého diáře vyškrtávám první umřelé
Na třídě Svobody stojím s rukama svěšenýma
Mladinké ženy kolem pletou svetry pro své manžele
Aby jim nezabylo zima
Aby jim snad nezabylo zima
A mně je den ode dne noc od noci stále více chladněji
V průvanech věků mizí mé roky rozmařilé
Tohles mi neprozradil Sudvěji ach Sudvěji
že jednou přijde ona chvíle
že jednou přijde ona chvíle
Z mlhy u cesty se vynořili dva bílí bůvoli
Něco jim zpívám ale můj hlas zní tak cize
Je čas zasévat na poli
A je čas na poli sklízet
V podloubí šternberského hradu u stěny je lavice
Sedám si na ni a malíř přináší mi kávu
A v druhé ruce nový obraz jménem Svatá trojice
Bůh na něm snídá borůvky a zrzavou má hlavu
Není ta káva příliš silná? ptá se jeho paní
Ach kdyby manžel nebyl blázen tak jsme dávno bohatí
A malíř Libor směje se a nade mnou se sklání
Co jednou namaluješ to se neztratí
Co namaluješ to se neztratí
Tolik kolik je mi teď už mi nikdy nebude
Vteřina za vteřinou ukrajují můj pecen chleba
Neklepej na dveře posečkej chvíli můj osude
Ještě tolik pláten udělat je třeba
Ještě tolik písní udělat je třeba

Sudvej

I'll never be as old as I am now
Each passing second shaves a slice from my loaf of bread
Don't come knocking at my door, wait a moment, my fate
There's so much more that needs to be done
There's so much more that needs to be done
Old women wear gray batiste blouses
And when it's a gentlemen's night out, they sit alone in the corner
The crippled dancing master turns page after page
There's so much more that I can do
There's so much more that I can do
The river winds and turns, through channels and dead ends
And then it spreads wide into the sea
It's time to scatter stones
And it's time to gather those same stones
The family sits on the grass, laughs and eats breakfast
It's the family of the happy painter Vojkůvka
Suddenly a magpie flies in and the wife says, Look
Look children, it's carrying blueberries
Look at it, it's carrying blueberries
What's happening now will never happen again
On our graves, our books will be the candles of Candlemas
The scent of our loving bodies will evaporate one morning
From this endless burden
From this endless burden
I wrote the letters, sent them out, and I wait
With the monogram of silent hope on the last line
It's time to walk from somewhere to somewhere else
And it's time to return somewhere
I cross out the first of the dead from my diary
I stand on Svoboda Street with my hands hanging down
Young women knit sweaters for their husbands
So that they don't get cold
So that they don't get cold
And day by day, night by night, I grow colder and colder
My reckless years vanish in the drafts of time
You didn't tell me this, Sudvej, oh Sudvej
That that moment would come one day
That that moment would come one day
Two white buffaloes emerged from the fog by the road
I sing to them, but my voice sounds so strange
It's time to sow in the field
And it's time to harvest in the field
In the arcade of the Sternberg Castle, there's a bench against the wall
I sit down on it and the painter brings me coffee
And in his other hand a new painting called the Holy Trinity
God is eating blueberries on it, and his hair is ginger
Isn't that coffee too strong? asks his wife
Oh, if only my husband weren't a fool, we'd be rich by now
And the painter Libor laughs and leans over me
Whatever you paint one day will never be lost
Whatever you paint will never be lost
I'll never be as old as I am now
Each passing second shaves a slice from my loaf of bread
Don't come knocking at my door, wait a moment, my fate
There's so much more painting that needs to be done
There's so much more singing that needs to be done