Текст и перевод песни Jaromír Nohavica - Cesky fousek

Cesky fousek

Kočárem z Vídně
Přivezli mě
Jednou v zimě
Na vltavském břehu
Do kupek sněhu
Vyhodili mě
Byl jsem hladový
A vyzáblý jak lunt
český fousek
Der tschechische Hund
Haf haf
Všichni kdo míjeli mě
Odvraceli oči
Jediný kdo se slitoval
Byl panský kočí
Z kozlíku zvolal
Hele mladej
Když máš ještě trochu sil
Naskoč si
A tak jsem naskočil
Haf haf
Ve stáji u koní je teplo
I když venku praští mráz
Za misku vody za pár kostí
Pane hrabě hlídám vás
Diví vlci
Chodí lesem
Za zvěří
A já sám
Jediný u dveří
Haf haf
Bez jména bez obojku
A bez rodokmenu
Daleko k národu
A ještě dále k jménu
Chápu že gróf
Mi neodpoví
Na pozdrav
Snažím se
Ze všech sil
Haf haf A léta jdou
A já se snažím býti vděčen
Za podrbání
Od pána a jeho slečen
Už i ten kočí
Padnul kdesi
V zákopech
U Verdunu
A já sám vyju tu
Na Lunu
Haf haf
Když zlátne listopad
A z lesa slyším střílet
A z nebe do jezera
Padaj kachny bílé
U svého psího srdce
Cítím divný chlad
že bych rád
Taky rád
Haf haf
Za rok či za dva
Až to přijde já to vím
Na hrob mi dejte
Malý český vltavín
Ležet bez náhrobku
By člověk neunes
Natož pes
Natož pes
Natož pes

Czech Pointer

From Vienna by horse-drawn carriage,
They brought me,
Once in winter,
On the banks of the Vltava,
Into heaps of snow,
They threw me out.
I was hungry,
And gaunt as a match.
Czech Pointer,
Der tschechische Hund.
Woof-woof.
Everyone who passed me by,
Turned away.
The only one who took pity,
Was the Lord's coachman.
From the box he called,
Hey, young man,
If you've still got some strength,
Hop in.
And so I hopped in.
Woof-woof.
It's warm in the stables with the horses,
Even when it's freezing cold outside.
For a bowl of water and a few bones,
Lord Count, I guard you.
Wild wolves
Roam the forest,
After prey,
And I alone,
Alone by the door.
Woof-woof.
Without a name, without a collar,
And without a pedigree.
Far from my people,
And even further from a name.
I understand that the Count,
Will not answer,
My greeting.
I try,
With all my might.
Woof-woof. And the years go by,
And I try to be grateful,
For a scratch,
From my master and his young ladies.
Even that coachman,
Fell somewhere,
In the trenches,
At Verdun.
And I alone howl,
At the moon.
Woof-woof.
When November turns golden,
And I hear shots in the woods,
And from the sky into the lake,
Fall white ducks.
Near my dog's heart,
I feel a strange chill,
That I would like,
So much,
Woof-woof.
In a year or two,
When it comes, I know it will,
On my grave, place,
A small Czech Moldavite.
To lie without a tombstone,
A human could not bear it,
Let alone a dog,
Let alone a dog,
Let alone a dog.