Текст и перевод песни Karel Plíhal - Když Jsi Smutná

Když Jsi Smutná

Když jsi smutná, tak i kapky deště bolí,
Rány se otevřou a naplní se solí,
Držím tě za ruku a nemám žádnou záruku,
že nezůstanu o žebrácké holi.
Když jsi smutná, tak mi něco ruce sváže,
Do mé hlavy mlčky vpochodují stráže,
Všechny mé nápady hned zahánějí do řady
A střílí puškou té nejtěžší ráže.
Když jsi smutná, tak i sochy v parku brečí,
Stromy procitnou a mluví lidskou řečí,
Tiše tě konejší, jak umí stromy vezdejší,
A náhle si víc svoje, nežli něčí,

When You're Sad

When you're sad, even raindrops hurt,
Wounds open up and fill with salt,
I hold your hand, but I have no guarantee,
That I won't be left with a beggar's staff.
When you're sad, something ties my hands,
Guards march silently into my head,
They quickly line up all my ideas
And shoot them with their heaviest caliber rifle.
When you're sad, even the statues in the park cry,
The trees awaken and speak human language,
They gently comfort you, as only trees can,
And suddenly, I feel more that you're mine, than anyone else's,