Текст и перевод песни Karel Plíhal - O Písničce

O Písničce

Přišla na svět jednou k ránu za pomoci dvou, tří sklenek
Sešit místo povijanu, sací papír místo plenek
Žádné vroucí blahopřání, žádné slzy dojetí
Tak se píseň narodila a usnula vzápětí
Vyspala se do růžova, potom básník s něhou táty
Vymyl všechna hloupá slova, z akordů jí ušil šaty
Potom ji vzal na procházku, aby lépe zvykla si
Na svět, který mění masku stejně jako počasí
Dováděla jako štěně, bezelstně a rozjíveně
V lidských duších jako v jarních zahradách
Prohrabala všechny kouty, zaštěkala na mrzouty
A mladým starcům zase teklo mlíko po bradách
Píseň rostla jako z vody, živila ji slova díků
Přišel podzim a s ním svody všemohoucích zahradníků
Tito páni, jinak hluší, řekli, že by mohla se
V zájmu zahrad lidských duší píseň nahrát v rozhlase
Chce to jenom drobné změny, zahrady, byť stále menší
Musí býti oploceny, opatřeny zámkem zvenčí
Píseň tato příliš vnáší do zahrádek zase to
Co tam potom bujně raší, ač nebylo zaseto
Chybovati, to je lidské, úpravičky kosmetické
Básníkovi a té jeho písni jenom prospějí
Nejspíš bude chvilku proti, dokud se sám neoplotí
K tomu všichni dřív či pozdějš ještě rádi dospějí
Pak ji svlíkli do půl těla, zkoumali ji celí lační
Chuderka se zimou chvěla cestou na sál operační
Nebyla to žádná práce, vzít jí srdce a půl plic
Vůbec žádné komplikace, vlastně vůbec, vůbec nic
Vyhnali ji pětkrát denně zase řádit jako štěně
Aby se jim jejich vzorná péče trošku splatila
Belhala se podél plotů od Prahy po Dolní Lhotu
A pak se kdesi mezi lesy navždy ztratila
A básník denně brečí k ránu za pomoci dvou, tří sklenek
Píše už jen, co má v plánu pro dav mladších dorostenek
A čas, běžec dlouhých tratí, uběhl pár koleček
Básníkovi dobře platí, postavil si domeček
Básníkovi dobře platí, postavil si domeček .

About the Song

She was born one morning with the help of two or three glasses
A notebook instead of a swaddling blanket, blotting paper instead of diapers
No fervent congratulations, no tears of joy
So the song was born and fell asleep again immediately
She slept until she was rosy-faced, then the poet with the tenderness of a father
Washed away all the stupid words, and sewed her a dress from the chords
Then he took her for a walk so that she would get used to it
A world that changes its mask just like the weather
She romped like a puppy, guilelessly and joyfully
In human souls as in spring gardens
She dug through all the crannies, barked at grump
And made the milk flow down the chins of young old men
The song grew like a weed, nourished by appreciative words
Autumn came and with it temptations from omnipotent gardeners
These gentlemen, otherwise deaf, said that she could
In the interest of human soul gardens the song be recorded on the radio
It only needs minor changes, gardens, although they are getting smaller
Must be fenced in, provided with a lock from the outside
This song brings too much into the gardens again
Which then grows there exuberantly, although it was not sown
To err is human, cosmetic touch-ups
Will only benefit the poet and his song
Most likely he will be against it for a while until he fences himself off
Sooner or later everyone matures to that
Then they stripped her down to her underwear, examined her all hungry
The poor thing shivered with cold on the way to the operating room
It was no work at all to take her heart and half a lung
No complications at all, actually nothing at all
They chased her out five times a day to romp like a puppy again
So that she would pay them back a little for their exemplary care
She limped along the fences from Prague to Dolní Lhota
And then somewhere between the forests she disappeared forever
And every morning the poet cries with the help of two or three glasses
He only writes what he has planned for a crowd of younger young women
And time, a long distance runner, ran a few laps
The poet gets paid well, he built himself a house
The poet gets paid well, he built himself a house .