Klobouk plný deště - Karel Zich , Flop перевод на немецкий

Klobouk plný deště

Hadry smáčel déšť
Jak tam u zdi nářků spal
úsměv blázna měl
A půlku váhy
A klobouk zmaštěný
Stal se kašnou opodál
A ten déšť v něm zněl
Když čas náhle oněměl
O čem snil
Ten strašák do zelí
A déšť myl
Tu tvář filozofa
Světadíl
Ve snu rozdal celý
Za těch pár chvil
Klobouk málem plný vláhy byl.

Tak se zprávou stal
Jeho klobouk plný deště
Zprávou pro blázny
Co někam táhnou
Majitel z vína spal
Snil ten krásný dávný ještě
V hloubce vrásek nápis měl
že čas dávno přeletěl
On svůj čas
Svým vínem zpomalil
Sám ho hřál i mráz
Když dny nesčítal
Hledač krás
Krásu málem párkrát odhalil
Teď tu v pustinách zůstal
Před ním klobouk plný vláhy stál.

Klobouk plný deště
Moh' by klidně jednou můj být
Vždyť to stačí jenom být
A ruku vztáhnout
Tahle trofej putovní
Stvořená je pro ráj bláznů
Co se vznášejí
Za tou stejnou nadějí
Jako on
Právě vzbuzený
Ze sna do bdění
Když právě přestal déšť
Pod hadry mu zněl
Dávno puklý zvon
Klobouk s deštěm vzal
Já to nebyl, já to nebyl
Kdo se tenkrát smál.

Ein Hut voller Regen

Die Lumpen durchnässte der Regen
Wie er dort an der Klagemauer schlief
er hatte das Lächeln eines Narren
Und die halbe Statur
Und einen zerknitterten Hut
Der wurde zum Brunnen in der Nähe
Und der Regen darin klang
Als die Zeit plötzlich verstummte
Wovon träumte er
Diese Vogelscheuche im Kohlfeld
Und der Regen wusch
Das Gesicht des Philosophen
Einen Kontinent
Verschenkte er im Traum ganz
In diesen paar Augenblicken
Der Hut war fast voller Feuchtigkeit.

So wurde er zur Botschaft
Sein Hut voller Regen
Eine Botschaft für Narren
Die irgendwohin ziehen
Der Besitzer schlief vom Wein
Träumte noch von jener schönen Vergangenheit
In der Tiefe der Falten stand geschrieben
dass die Zeit längst verflogen war
Er seine Zeit
Mit seinem Wein verlangsamte
Ihn wärmte beides, Hitze und Frost
Als er die Tage nicht zählte
Ein Sucher der Schönheit
Die Schönheit hätte er fast ein paar Mal enthüllt
Jetzt blieb er hier in der Einöde
Vor ihm stand der Hut voller Feuchtigkeit.

Ein Hut voller Regen
Könnte ruhig einmal meiner sein
Es reicht ja, einfach nur zu sein
Und die Hand auszustrecken
Diese Wandertrophäe
Ist geschaffen für das Paradies der Narren
Die dahinschweben
Mit derselben Hoffnung
Wie er
Gerade erwacht
Vom Traum ins Wachsein
Als der Regen gerade aufhörte
Unter seinen Lumpen erklang
Eine längst gesprungene Glocke
Den Hut mit dem Regen nahm er
Ich war es nicht, ich war es nicht, Liebling,
Der damals lachte.