Marika - Karel Zich, Jan Hrábek & Studiový orchestr перевод на немецкий

Marika

Její tvář je bílá
hořký úsměv kolem úst
do očí jí slunce zapadá
v dlaních svírá přání
a z něj nechce štěstí růst
i den je jako sen a sen se zdá
půlnoc je přítel
který odchází v dál ráno
neutěší pláč, proč nejde spát
Marika, Marika
má démantová líčka
něžně je slunce hýčká
víš proč
Marika, Marika
má z plátků růží víčka
vlídná jak horská říčka
víš proč.

Možná že ji miloval
snad měl ji rád
líbil se jí víc než já
jenže cestu zpátky
nikdy nechtěl znát
těžký úděl je být sám
trápení a svízel
dal ti pouze mámo
dětskou náruč, žádný klam
Marika, Marika
má vlásky roztoulané
večer, když vítr vane
víš proč
Marika, Marika
má horké dlaně
v očích ji oheň plane.

První krátká slůvka
zná teď její syn
kdo jí mohl více dát
nejkrásnější úděl
potkal její stín
kdo ji může mít víc rád
tobě táto zbývá
z lásky prázdnota a bláto
ze všech jistot jedno snad
už víš proč
Marika, Marika
má v srdci křídla ptáčků
letících do obláčků
víš proč
Marika, Marika
zná touhu dětských vláčků
ale život má někdy plno háčků
víš proč.
Marika, Marika
Marika, Marika.

Marika

Ihr Gesicht ist weiß,
ein bitteres Lächeln um ihren Mund,
die Sonne geht in ihren Augen unter,
in ihren Handflächen hält sie einen Wunsch,
aus dem kein Glück wachsen will,
selbst der Tag ist wie ein Traum, und der Traum scheint wahr,
Mitternacht ist der Freund,
der am Morgen in die Ferne geht,
kein Trost für die Tränen, warum kann sie nicht schlafen,
Marika, Marika,
hat diamantene Wangen,
die Sonne liebkost sie zärtlich,
weißt du, warum?
Marika, Marika,
hat Augenlider aus Rosenblättern,
sanft wie ein Gebirgsbach,
weißt du, warum?

Vielleicht hat er sie geliebt,
vielleicht mochte er sie,
er gefiel ihr mehr als ich,
nur den Weg zurück
wollte er nie kennen,
es ist ein schweres Los, allein zu sein,
Qual und Leid,
gab er dir nur, Mama,
kindliche Geborgenheit, keine Täuschung,
Marika, Marika,
hat zerzaustes Haar,
am Abend, wenn der Wind weht,
weißt du, warum?
Marika, Marika,
hat heiße Handflächen,
in ihren Augen brennt ein Feuer.

Die ersten kurzen Worte
kennt jetzt ihr Sohn,
wer hätte ihr mehr geben können,
das schönste Schicksal
traf ihren Schatten,
wer kann sie mehr lieben,
dir, Papa, bleibt
von der Liebe nur Leere und Schlamm,
von allen Gewissheiten vielleicht eine,
jetzt weißt du, warum,
Marika, Marika,
hat im Herzen Vogelflügel,
die in die Wolken fliegen,
weißt du, warum?
Marika, Marika,
kennt die Sehnsucht der Kinderzüge,
aber das Leben hat manchmal viele Haken,
weißt du, warum?
Marika, Marika,
Marika, Marika.