Текст и перевод песни Kryštof feat. Tomas Klus - Cesta

Cesta

Tou cestou
Tím směrem prý bych se dávno
Měl dát
Když sněží, jde to stěží, ale sněhy pak tají
Kus něhy ti za nehty slíbí a dají
Víc síly se prát
Na dně víc dávat
Než brát
A i když se vleče a je schůdná jen v kleče
Donutí přestat se zbytečně ptát
Jestli se blížím k cíli
Kolik zbývá víry
Kam zvou
Svodidla, co po tmě mi lžou
Zda couvám zpátky
A plýtvám řádky
Co řvou,
že už mi doma neotevřou
Nebo jít s proudem
Na lusknutí prstů se začít
Hned smát
Mít svůj chodník slávy a před sebou davy
A přes zkroucená záda být součástí stáda
Ale zpívat a hrát
Kotníky líbat
A stát
Na křídlech všech slavíků a vlastně už ze zvyku
Přestat se zbytečně ptát
Jestli se blížím k cíli
Kolik zbývá víry
Kam zvou
Svodidla, co po tmě mi lžou
Zda couvám zpátky
A plýtvám řádky
Co řvou,
že už mi doma neotevřou
Jestli se blížím k cíli
Kolik zbývá víry
Kam zvou
Svodidla, co po tmě mi lžou
Snad couvám zpátky
A plýtvám řádky
Co řvou,
že už mi doma neotevřou

Le chemin

Sur ce chemin
Dans cette direction, j'aurais dû y aller il y a longtemps
Je devais y aller
Quand il neige, c'est difficile, mais ensuite la neige fond
Un peu de tendresse te promet et te donne sous tes ongles
Plus de force pour se battre
Donner plus au fond
Que prendre
Et même si elle est longue et accessible seulement à genoux
Elle oblige à cesser de se poser inutilement des questions
Si je me rapproche du but
Combien de foi reste-t-il
Où invitent
Les glissières, qui me mentent dans l'obscurité
Si je recule
Et gaspille des lignes
Qui rugissent,
Qu'ils ne m'ouvriront plus à la maison
Ou aller avec le courant
En un claquement de doigts, commencer
Sourire immédiatement
Avoir son propre chemin de gloire et devant soi les foules
Et à travers le dos tordu, être partie du troupeau
Mais chanter et jouer
Embrasser les chevilles
Et se tenir
Sur les ailes de tous les rossignols et en fait par habitude
Cesser de se poser inutilement des questions
Si je me rapproche du but
Combien de foi reste-t-il
Où invitent
Les glissières, qui me mentent dans l'obscurité
Si je recule
Et gaspille des lignes
Qui rugissent,
Qu'ils ne m'ouvriront plus à la maison
Si je me rapproche du but
Combien de foi reste-t-il
Où invitent
Les glissières, qui me mentent dans l'obscurité
J'espère que je recule
Et gaspille des lignes
Qui rugissent,
Qu'ils ne m'ouvriront plus à la maison