Bylo jí šestnáct - Ladislav Vodička перевод на немецкий

Bylo jí šestnáct

Bylo jí šestnáct - text

Tramvají, tramvají cestou jsem stál
Nebyla plná ani prázdná, já pořád lál
Před zrakem mým nabroušeným koukala v dál
Sedící slečna, asi šestnáct - dlouhej vlas jí vlál
Před ní paní s taškou byla dým
V náručí plakal jí syn

Páni rodičové to si dáme
Když tak svoje děti vychováme
Kéžby se vám tenhle případ zítra nestal
Aby někdo s nohou v sádře zoufale stál
A mládí před vámi si klidně sedělo
A z tramvaje si ven s nudou hledělo

Páni rodičové co děláme
Když v programu děti vynecháme
My budem jen stát a oni se smát
Bez přestání a v rozjímání

Páni rodičové to si dáme
Když tak svoje děti vychováme
Kéžby se vám tenhle případ zítra nestal
Aby někdo s nohou v sádře zoufale stál
A mládí před vámi si klidně sedělo
A z tramvaje si ven s nudou hledělo

Páni rodičové co děláme
Když v programu děti vynecháme
My budem jen stát a oni se smát
Bez ohledů a málem sednou si a cvalem
To v pohodlí a v rozjímání

Sie war sechzehn

Sie war sechzehn - Text

Mit der Straßenbahn, mit der Straßenbahn fuhr ich stehend
Sie war nicht voll und nicht leer, ich schimpfte die ganze Zeit
Vor meinen geschärften Blick schaute sie in die Ferne
Ein sitzendes Mädchen, etwa sechzehn - ihr langes Haar wehte
Vor ihr eine Dame mit einer Tasche, es war wie Rauch
In ihren Armen weinte ihr Sohn

Meine Herren Eltern, das lassen wir uns gefallen
Wenn wir unsere Kinder so erziehen
Möge euch dieser Fall morgen nicht passieren
Dass jemand mit einem Bein im Gips verzweifelt dasteht
Und die Jugend vor euch sitzt ruhig da
Und aus der Straßenbahn gelangweilt hinausschaut

Meine Herren Eltern, was machen wir
Wenn wir die Kinder im Programm auslassen
Wir werden nur stehen und sie werden lachen
Ohne Unterlass und in Gedanken versunken

Meine Herren Eltern, das lassen wir uns gefallen
Wenn wir unsere Kinder so erziehen
Möge euch dieser Fall morgen nicht passieren
Dass jemand mit einem Bein im Gips verzweifelt dasteht
Und die Jugend vor euch sitzt ruhig da
Und aus der Straßenbahn gelangweilt hinausschaut

Meine Herren Eltern, was machen wir
Wenn wir die Kinder im Programm auslassen
Wir werden nur stehen und sie werden lachen
Ohne Rücksicht und fast setzen sie sich im Galopp
In Bequemlichkeit und in Gedanken versunken