Časně Ráno - Lenka Filipova перевод на немецкий

Časně Ráno

Napsala dopis rukou roztřesenou
Sbohem, víckrát se domů nevrátím
Už nejsem dívkou, už jsem dávno ženou
A tak se, věřte, neztratím

A vaše slzy, ty mě nedoženou
Mám vlastní život, vlastní pouť
Ta vede za ozvěnou
Která mě zbaví těžkých pout

Časně ráno našla máma
Bílé psaní do neznáma
Ze slov čišel chlad, odhodlání
Někdo jiný snad, cizí dlaní
Smetl štěstí jako dým, co s tím?

Táta svěsil těžkou hlavu
Jakoby šel na popravu
Dívku zvábil svět na pozlátko
Těch pár hrozných vět - táto, matko
Smetlo radost jako prach
Zbyl strach

Jen chvíli žila s jedním pánem
Který jí říkal: Má nejdražší
Když jsem plul Atlantickým oceánem
Tak pro mne byla voda vším

Teď však mám radši ostřejší a s ledem
Chceš-li žít se mnou, musíš pít
Snad jinak nedovedem
Milovat, něžně pijem cit

Časně ráno byla sama
A šla dále do neznáma
V ústech trpkou chuť ze zklamání
V mysli černou suť, nikde stání
Nikde místo ani cíl, kdy byl

Časně ráno, v proudech deště
Chtěla se s ním setkat ještě
Dávno odešel bez loučení
Získal víc, než chtěl, kdo to změní
Na dně sklenky zůstal stín, co s tím?

Prý žila s jedním advokátem
Střídal ho číšník a pak diplomat
Po něm šel chlapec, který pod akátem
Ji snad měl doopravdy rád

Jednou ji potkal na ulici táta
Kterému psala, že se vdá
Těžká je každá ztráta
Životu urvat, co se dá

Časně ráno vrátila se
Zpátky domů s tísní v hlase
Tiše odemkla do předsíně
V očích střípky skla, srdce v hlíně
Jen pár týdnů, jen pár dní je s ní

Časně ráno s ptačím zpěvem
Stiskla dlaně před objevem
Chvilkou sváteční, když se vzbouzí
Světlo sluneční dívkám v nouzi
Rozjasní svou září v líc, nic víc

Früh am Morgen

Sie schrieb einen Brief mit zitternder Hand
Lebwohl, ich kehre nicht mehr nach Hause zurück
Ich bin kein Mädchen mehr, ich bin längst eine Frau
Und so, glaubt mir, werde ich mich nicht verlieren

Und eure Tränen, die holen mich nicht ein
Ich habe mein eigenes Leben, meinen eigenen Weg
Er führt dem Echo nach
Das mich von schweren Fesseln befreit

Früh am Morgen fand die Mama
Einen weißen Brief ins Ungewisse
Aus den Worten strahlte Kälte, Entschlossenheit
Jemand anders vielleicht, mit fremder Hand
Wischte das Glück weg wie Rauch, was nun?

Der Papa ließ den schweren Kopf hängen
Als ginge er zur Hinrichtung
Die Welt lockte das Mädchen mit Tand
Diese paar schrecklichen Sätze - Papa, Mama
Wischten die Freude weg wie Staub
Übrig blieb Angst

Nur kurz lebte sie mit einem Herrn
Der ihr sagte: Meine Teuerste
Als ich den Atlantischen Ozean befuhr
Da war das Wasser alles für mich

Jetzt aber mag ich's lieber schärfer und mit Eis
Wenn du mit mir leben willst, musst du trinken
Vielleicht können wir es anders nicht
Lieben, wir trinken zärtlich das Gefühl

Früh am Morgen war sie allein
Und ging weiter ins Ungewisse
Im Mund den herben Geschmack der Enttäuschung
Im Geist schwarzer Schutt, nirgendwo Halt
Nirgends ein Ort, kein Ziel, wann war das je?

Früh am Morgen, in strömendem Regen
Wollte sie ihn noch treffen
Er war längst fort ohne Abschied
Er bekam mehr, als er wollte, wer ändert das?
Auf dem Glasboden blieb ein Schatten, was nun?

Angeblich lebte sie mit einem Anwalt
Ihn löste ein Kellner ab und dann ein Diplomat
Nach ihm kam ein Junge, der unter der Akazie
Sie vielleicht wirklich lieb hatte

Einmal traf sie der Papa auf der Straße
Dem sie schrieb, dass sie heiraten würde
Schwer ist jeder Verlust
Dem Leben entreißen, was sich nehmen lässt

Früh am Morgen kehrte sie zurück
Zurück nach Hause mit Beklemmung in der Stimme
Leise schloss sie auf in den Vorraum
In den Augen Glassplitter, das Herz im Lehm
Nur ein paar Wochen, nur ein paar Tage ist sie bei ihnen

Früh am Morgen mit Vogelgesang
Faltete sie die Hände vor der Entdeckung
Ein festlicher Moment, wenn erwacht
Das Sonnenlicht für Mädchen in Not
Erhellt mit seinem Schein die Wange, mehr nicht.