Текст и перевод песни Lucie Bílá - Pisen samotarky - Live

Pisen samotarky - Live

Já samotářka samotná
Jdu noci vstříc a šeru koutů.
A otěž sejmu představám
A pochytám je do kornoutů.
A náhle aniž vím,
Už mi nic nechybí,
Jsem s ním.
Já samotářka najednou
Se samotou se vypořádám.
On vlastně vůbec netuší,
že potají mu z ruky hádám.
Co má se mu kdy stát
A co můj nejdražší má rád.
Má tak rád,
Když s úsměvem ho vítám,
Když jdem tmou
A nábřeží už dřímá.
Je nesvůj,
Když den mě neobjímá.
A jeho drobných něžností
Se sotva dopočítám.
Když pak mží,
Tak on mě pláštěm chrání,
Zmokne sám,
Když přenáší mě louží.
Jen se dotknem a vím,
Jak po mě touží.
Snad nosil by mě na rukou
V tom dešti do svítání.
Tohle já si jen tak nalhávám,
Sama mluvím se sebou i tentokrát.
Beznaděj, jen sebeklam, to znám.
Jenže já věřím v slůvko snad.
Když svítá a mlha zvolna stoupá,
Pryč je déšť a s ním i on se ztrácí.
Dům z karet se rozpadá a kácí,
Zas na světě jsi samotná,
Co naděláš ty hloupá.
Sen končí, proč já se koncům bráním?
Příběh můj je přeludem, jen zdáním.
Co na tom, jdi samotářko za ním
S tou věčnou touhou po něčem,
Co nemůže ti dát.
Má lásko, má lásko, má lásko,
Proč jinou máš tak rád?

The Lonely Songstress - Live

I, a lonely and solitary woman,
Walk towards the night and the dim corners.
And I take off the reins from my imagination,
And I catch them in a paper cone.
And suddenly, without me knowing it,
Nothing is missing for me anymore,
I am with him.
I, once a lonely woman,
Have suddenly dealt with my loneliness.
He has no idea,
That I secretly guess his future from his hand.
What will happen to him
And what my dearest one loves.
He loves it so much,
When I greet him with a smile,
When we walk in the darkness
And the embankment is already slumbering.
He is uneasy,
When the day doesn't embrace me.
And I can hardly count his
Tiny displays of affection.
When it then drizzles,
He protects me with his coat,
He gets wet himself,
When he carries me through the puddle.
Just a touch, and I know,
How he desires me.
He would probably carry me in his arms
In that rain until dawn.
I just tell myself that,
I'm talking to myself again this time.
Hopelessness, just self-deception, I know that.
But I believe in the word "maybe".
When the fog slowly rises at dawn,
The rain is gone and he is gone with it.
The house of cards collapses and falls,
You are alone in the world again,
What are you going to do, you fool.
The dream is over, why do I resist the end?
My story is an illusion, just a dream.
What does it matter, go after him, lonely girl,
With that eternal longing for something,
That he cannot give you.
My love, my love, my love,
Why do you love someone else so much?