Malá mořská víla - Lucie Vondráčková перевод на немецкий

Malá mořská víla

K útesům skal s přílivem dál připlouvám
Zakleta v pěnu na vlnách
Kde hrad kdysi stál z prince se stal mladý král
Proč málo se smál jen já znám

Sám každý večer na břehu klečel mladý král
Na malou vílu kterou ztratil myslel dál
A jsem to já, ta víla ztracená
Jak lidé jdou za láskou svou tak do moře vcházel mladý král
Pěna mu nárty umývá to jsem já
Jak mořský proud on šel pořád hloub
šťastný chtěl zůstat u mně dál
Domů se vracel jenom spát

Tak toužil znát
Kdo má mně rád

Kdo ví, kdo ví
Proč lidé dál slabí jsou
Kdo ví, kdo ví
Proč lidé zradí
Kde hrad kdysi stál pobřehu šel mladý král
že málo se smál jen já vím.

Sám každý večer na břehu klečel mladý král
Na malou vílu kterou ztratil myslel dál
A jsem to já, ta víla ztracená
A cítil sám že má ji rád
Komu je říct že daleko víc smutku mněl přestát mladý král
Než vést měl bitev vítězných zbytečných.

On cítil to sám když na břehu stál
Vílu co zradil viděl dál
Kdo ví kdy víla odpouští
Až cítil sám že má jí rád.

Až cítil sám,
že má mě rád

Jak lidé jdou za svobodou tak do moře vstoupil
A šel dál. Pěna mu spánky omývá to jsem já
Jak mořský proud on šel pořád hloub
A šťastný už zůstal napořád
V mém náručí už bude spát.

Už ví to sám
Kdo má mně rád...

K útesům skal s přílivem dál připlouvám
Zakleta v pěnu na vlnách
Kde hrad kdysi stál z prince se stal mladý král
Proč málo se smál jen já znám

Die kleine Meerjungfrau

Zu den Klippen der Felsen schwimme ich weiter mit der Flut
Verwandelt in Schaum auf den Wellen
Wo einst eine Burg stand, wurde aus dem Prinzen ein junger König
Warum er so wenig lachte, weiß nur ich

Jeden Abend kniete der junge König allein am Ufer
Dachte an die kleine Fee, die er verloren hatte
Und ich bin es, diese verlorene Fee
Wie Menschen ihrer Liebe folgen, so ging der junge König ins Meer
Der Schaum benetzt seine Knöchel, das bin ich
Wie die Meeresströmung ging er immer tiefer
Glücklich wollte er für immer bei mir bleiben
Nach Hause kehrte er nur zum Schlafen zurück

So sehr wollte er wissen
Wer mich liebt

Wer weiß, wer weiß
Warum Menschen weiterhin schwach sind
Wer weiß, wer weiß
Warum Menschen verraten
Wo einst eine Burg stand, ging der junge König am Ufer entlang
Dass er so wenig lachte, weiß nur ich.

Jeden Abend kniete der junge König allein am Ufer
Dachte an die kleine Fee, die er verloren hatte
Und ich bin es, diese verlorene Fee
Und er fühlte selbst, dass er sie liebt
Wem soll er sagen, dass der junge König noch viel mehr Trauer ertragen musste
Als siegreiche, unnötige Schlachten zu führen.

Er fühlte es selbst, als er am Ufer stand
Die Fee, die er verraten hatte, sah er weiterhin
Wer weiß, wann eine Fee vergibt
Bis er selbst fühlte, dass er sie liebt.

Bis er selbst fühlte,
dass er mich liebt

Wie Menschen der Freiheit folgen, so stieg er ins Meer
Und ging weiter. Der Schaum benetzt seine Schläfen, das bin ich
Wie die Meeresströmung ging er immer tiefer
Und glücklich blieb er für immer
In meinen Armen wird er nun schlafen.

Nun weiß er es selbst
Wer mich liebt...

Zu den Klippen der Felsen schwimme ich weiter mit der Flut
Verwandelt in Schaum auf den Wellen
Wo einst eine Burg stand, wurde aus dem Prinzen ein junger König
Warum er so wenig lachte, weiß nur ich