Текст и перевод песни Lucie Vondráčková - Malá mořská víla

Malá mořská víla

K útesům skal s přílivem dál připlouvám
Zakleta v pěnu na vlnách
Kde hrad kdysi stál z prince se stal mladý král
Proč málo se smál jen já znám

Sám každý večer na břehu klečel mladý král
Na malou vílu kterou ztratil myslel dál
A jsem to já, ta víla ztracená
Jak lidé jdou za láskou svou tak do moře vcházel mladý král
Pěna mu nárty umývá to jsem já
Jak mořský proud on šel pořád hloub
šťastný chtěl zůstat u mně dál
Domů se vracel jenom spát

Tak toužil znát
Kdo má mně rád

Kdo ví, kdo ví
Proč lidé dál slabí jsou
Kdo ví, kdo ví
Proč lidé zradí
Kde hrad kdysi stál pobřehu šel mladý král
že málo se smál jen já vím.

Sám každý večer na břehu klečel mladý král
Na malou vílu kterou ztratil myslel dál
A jsem to já, ta víla ztracená
A cítil sám že má ji rád
Komu je říct že daleko víc smutku mněl přestát mladý král
Než vést měl bitev vítězných zbytečných.

On cítil to sám když na břehu stál
Vílu co zradil viděl dál
Kdo ví kdy víla odpouští
Až cítil sám že má jí rád.

Až cítil sám,
že má mě rád

Jak lidé jdou za svobodou tak do moře vstoupil
A šel dál. Pěna mu spánky omývá to jsem já
Jak mořský proud on šel pořád hloub
A šťastný už zůstal napořád
V mém náručí už bude spát.

Už ví to sám
Kdo má mně rád...

K útesům skal s přílivem dál připlouvám
Zakleta v pěnu na vlnách
Kde hrad kdysi stál z prince se stal mladý král
Proč málo se smál jen já znám

The Little Mermaid

Toward the cliffs, with the tide, I sail on
Trapped in foam on the waves
Where once a palace stood, a prince became a young king
Why he rarely smiled, only I know

Every evening, on the shore, the young king knelt
Of the little mermaid he'd lost, he thought still
And I am that lost mermaid
As humans pursue their love, so into the sea went the young king
Foam washes his ankles, it is I
Like a sea current, he went ever deeper
Wishing to stay with me forever
He only returned home to sleep

He so longed to know
Who it was that loved him

Who knows, who knows
Why people remain weak
Who knows, who knows
Why people betray
Where a castle once stood, the young king walked along the shore
Why he rarely smiled, only I knew

Every evening, on the shore, the young king knelt
Of the little mermaid he'd lost, he thought still
And I am that lost mermaid
And he felt for himself that he loved her
Whom could he tell that much more sorrow did the young king endure
Than leading unnecessary, victorious battles

He felt it for himself as he stood on the shore
The mermaid he'd betrayed, he saw still
Who knows when a mermaid forgives
Until he felt for himself that he loved her

Until he felt for himself
That he loved me

As humans pursue freedom, so into the sea he stepped
And went forth. Foam washes his temples, it is I
Like a sea current, he went ever deeper
And forevermore, he remained happy
He will sleep in my arms

Now he knows for himself
Who it is that loves him...

Toward the cliffs, with the tide, I sail on
Trapped in foam on the waves
Where once a palace stood, a prince became a young king
Why he rarely smiled, only I know