Текст и перевод песни Lucka Vondrackova - Mala morska vila

Mala morska vila

K útesům skal
S přílivem dál připlouvám
Zakletá v pěnu
Na vlnách

Kde hrad kdysi stál
Z prince se stal mladý král
Proč málo se smál
Jen já znám

Sám každý večer na břehu
Klečel
Mladý král
Na malou vílu kterou ztratil
Myslel dál

A jsem to já
Ta víla ztracená

Jak lidé jdou
Za láskou svou
Tak do moře vcházel
Mladý král

Pěna mu nárty omývá
To jsem já

Jak mořský proud
On šel pořád hloub
Šťastný chtěl zůstat
U mě dál
Domů se vracel
Jenom spát

Tak toužil znát
Kdo má mě rád

Kdo ví
Proč lidé dál slabí jsou
Kdo ví
Proč lidé zradí

Kde hrad kdysi stál
Po břehu šel mladý král
Že málo se smál
Jen já vím Sám každý večer
Na břehu klečel
Smutný král
Na malou vílu
Kterou ztratil myslel dál

A cítil sám
Že má ji rád

Komu jen říct
Že daleko víc
Smutku měl přestát mladý král
Než vést měl bitev vítězných
Zbytečných
On cítil to sám
Když na břehu stál
Vílu co zradil viděl dál
Kdo ví kdy víla odpouští

Až cítil sám
Že má ji rád

Little Mermaid

To the rocky shores
I sail in with the tide
Spellbound into foam
On the waves

Where a castle once stood
The prince turned into a young king
Why did he rarely laugh
Only I know

Alone every night on the beach
He knelt
The young king
Thinking still of the little mermaid he lost
He never gave up

And I am she
That lost mermaid

As people go
Following their love
So he ventured into the sea
The young king

The foam washes over his insteps
It's me

Like the sea current
He travelled ever deeper
He wanted to stay happy
With me forever
He returned home
Just to sleep

He so longed to know
Who loves me

Who knows
Why people remain so weak
Who knows
Why people betray

Where a castle once stood
The young king walked along the shore
That he rarely laughed
Only I know Alone every night
He knelt on the beach
The sad king
Thinking still of the little mermaid
He lost never gave up

And he sensed to himself
That he loved her

To whom should he tell
That he should have endured far more
Sorrow than joy, the young king
Rather than wage pointless victorious battles
And unnecessary ones
He sensed this himself
As he stood on the shore
He saw the mermaid he betrayed ever further away
Who knows when a mermaid forgives

And he sensed to himself
That he loved her