Klíč pro štěstí (Though I'd Ring You) - Marie Rottrová перевод на немецкий

Klíč pro štěstí (Though I'd Ring You)

Právě svítá, ty ještě můžeš spát.
Den mě vítá, tam kde to máš tak rád.
Projíždím městem, kde každý kámen znáš.
Snad vzpomínáš jak já.

Rec: Ach ano, vzpomínám.
Vzpomínám na tu zvláštní dívku,
Která proletěla mým městem
A mým životem jako létavice.
Vzpomínám na ten podivuhodný den a noc
I na ráno, kdy jsme se rozešli jako přátelé.
Přátelé.

Znáš každý chrám, kašnu i náměstí.
Já v dlani mám od tebe klíč pro štěstí.
Já v dlani mám chladivý bílý kov.
Dík jemu znám význam těch tří malých slov.
Ty a já.

To mě těší, že ty jsi stále svůj.
Na cestě pěší neplatí žádné stůj.
Jdem znovu městem, kde každý dům je náš,
Ty vzpomínáš jak já.

Rec: To je dobře, že jsi ráno zavolala.
Já? Já jsem z toho byl bez sebe,
Když jsi řekla, že jsi tady.
Já jsem na tebe nezapomněl.
Ani na náš tanec v nočním parku,
Ani na tvou přiléhavou sukni,
Ani na slova jednoho básníka.
Jak bych mohl zapomenout.

Znáš každý chrám, kašnu i náměstí.
Já v dlani mám od tebe klíč pro štěstí.
Já v dlani mám chladivý bílý kov.
Dík jemu znám význam těch tří malých slov.

Znáš každý chrám, kašnu i náměstí.
Já v dlani mám od tebe klíč pro štěstí.
Já v dlani mám chladivý bílý kov.
Dík jemu znám význam těch tří malých slov.
Ty a já.

Schlüssel zum Glück (Though I'd Ring You)

Es dämmert gerade, du kannst noch schlafen.
Der Tag begrüßt mich dort, wo du es so magst.
Ich fahre durch die Stadt, wo du jeden Stein kennst.
Vielleicht erinnerst du dich wie ich.

Rezitativ: Ach ja, ich erinnere mich.
Ich erinnere mich an dieses besondere Mädchen,
das durch meine Stadt geflogen ist
und durch mein Leben wie eine Sternschnuppe.
Ich erinnere mich an diesen wunderbaren Tag und die Nacht
und auch an den Morgen, als wir uns als Freunde trennten.
Freunde.

Du kennst jeden Dom, jeden Brunnen und jeden Platz.
Ich halte in meiner Hand von dir den Schlüssel zum Glück.
Ich halte in meiner Hand kühles weißes Metall.
Dank ihm kenne ich die Bedeutung dieser drei kleinen Worte.
Du und ich.

Es freut mich, dass du immer noch du selbst bist.
Auf dem Fußweg gilt kein Halt.
Wir gehen wieder durch die Stadt, wo jedes Haus uns gehört,
Du erinnerst dich wie ich.

Rezitativ: Es ist gut, dass du heute Morgen angerufen hast.
Ich? Ich war außer mir,
als du sagtest, dass du hier bist.
Ich habe dich nicht vergessen.
Auch nicht unseren Tanz im nächtlichen Park,
auch nicht deinen engen Rock,
auch nicht die Worte eines Dichters.
Wie könnte ich das vergessen.

Du kennst jeden Dom, jeden Brunnen und jeden Platz.
Ich halte in meiner Hand von dir den Schlüssel zum Glück.
Ich halte in meiner Hand kühles weißes Metall.
Dank ihm kenne ich die Bedeutung dieser drei kleinen Worte.

Du kennst jeden Dom, jeden Brunnen und jeden Platz.
Ich halte in meiner Hand von dir den Schlüssel zum Glück.
Ich halte in meiner Hand kühles weißes Metall.
Dank ihm kenne ich die Bedeutung dieser drei kleinen Worte.
Du und ich.