Текст и перевод песни Marta Kubišová - Denně čekám (Anyone Who Had A Heart)

Denně čekám (Anyone Who Had A Heart)

Denně zámek odmykám, tak jako dřív, a můj byt je prázdný.
Denně domů utíkám, tak jako dřív, já už asi blázním.
Můj byt je prázdný kraj.

Denně čekám, že se vrátíš zpátky.
Kdy už vstoupíš do dveří, á?
Denně čekám v šatech z bílé látky,
čekám, i když už moc nevěřím.
Stejně čekám dál.

Denně s tebou večeřím, tak jako dřív, tvůj talíř je prázdný.
Denně tomu nevěřím a není div, že z toho už blázním.
Můj byt je prázdný kraj.

Denně čekám, že se vrátíš zpátky.
Kdy už vstoupíš do dveří, á?
Denně čekám v šatech z bílé látky,
čekám, i když už moc nevěřím.
Stejně čekám dál.

Můj byt je prázdný kraj.

Denně čekám, že se vrátíš zpátky.
Kdy už vstoupíš do dveří, á?
Denně čekám v šatech z bílé látky,
čekám, i když už moc nevěřím.

Denně čekám v židli houpací,
Denně oči v slzách marně koupám,
Vím, jsem hloupá,
Den se zpátky nevrací. Jé.

Denně čekám v židli houpací,
Denně oči v slzách marně koupám,
Vím, jsem hloupá,
Den se zpátky nevrací.

J'attends chaque jour (Anyone Who Had A Heart)

Chaque jour, j'ouvre la serrure, comme avant, et mon appartement est vide.
Chaque jour, je rentre chez moi en courant, comme avant, je dois être folle.
Mon appartement est un paysage vide.

J'attends chaque jour que tu reviennes.
Quand entreras-tu enfin par la porte, hein ?
J'attends chaque jour dans ma robe de toile blanche,
j'attends, même si je n'y crois plus vraiment.
J'attends quand même.

Chaque jour, je dîne avec toi, comme avant, ton assiette est vide.
Chaque jour, je n'y crois pas et c'est normal que je sois folle.
Mon appartement est un paysage vide.

J'attends chaque jour que tu reviennes.
Quand entreras-tu enfin par la porte, hein ?
J'attends chaque jour dans ma robe de toile blanche,
j'attends, même si je n'y crois plus vraiment.
J'attends quand même.

Mon appartement est un paysage vide.

J'attends chaque jour que tu reviennes.
Quand entreras-tu enfin par la porte, hein ?
J'attends chaque jour dans ma robe de toile blanche,
j'attends, même si je n'y crois plus vraiment.

J'attends chaque jour dans mon fauteuil à bascule,
Chaque jour, je baigne mes yeux dans des larmes vaines,
Je sais, je suis bête,
Le jour ne revient pas. Oh.

J'attends chaque jour dans mon fauteuil à bascule,
Chaque jour, je baigne mes yeux dans des larmes vaines,
Je sais, je suis bête,
Le jour ne revient pas.