Текст и перевод песни Martin Maxa - Napadnik V Desti

Napadnik V Desti

Slábne noc, kdosi po špičkách městem kráčí
Váhavým krokem stárnoucí subrety.
Necítí jak mu k ránu déšť hlavu smáčí
Úsvit má barvu hedvábný mulety.

V zádech noc, jenže pohříchu k uzoufání.
Nad ránem účet zapráskal opratí.
Zkrátka pech, někdo neměl s ním slitování.
Zmýlená v tomhle lokále neplatí.

Vážení, tak si říkám, je to zvláštní,
Strávíš noc někde s hlavou v oblacích.
Vzápětí v koutě vzdycháš, kapsy prázdný,
Splíny zdá se tu drobný nevrací.
Právě teď nejspíš s jedním trochu válčí
Nápadník s bílou růží ve fraku.
Zápasí marně s deštěm, o co kráčí,
Příště sáhne si prstem do mraků.

K ránu den sladkým příslibům hlavu sráží.
Přebíjí smutek hořkostí absintu.
Ztrápený tělo bez cíle městem kráčí,
úsvit má tuhle zoufalou pointu.

Vážení, tak si říkám, je to zvláštní,
Strávíš noc někde s hlavou v oblacích.
Vzápětí v koutě vzdycháš, kapsy prázdný,
Splíny zdá se tu drobný nevrací.
Právě teď nejspíš s jedním trochu válčí
Nápadník s bílou růží ve fraku.
Zápasí marně s deštěm, o co kráčí,
Příště sáhne si prstem do mraků.

Rain Striker

The night is fading, someone's tiptoeing through the city,
With hesitant steps, an aging soubrette.
He doesn't feel the rain soaking his head,
Dawn is the color of a silk muleta.

The night is behind him, but unfortunately, it's distressing,
At dawn, the bill for the drink snapped the reins.
In short, he was unlucky, no one took pity on him.
Mistakes in this bar are not forgiven.

My dear, I'm thinking to myself, it's strange,
You spend a night somewhere with your head in the clouds.
Then you sigh in a corner, your pockets empty,
It seems that the blues don't give back small change here.
Right now, he's probably arguing with one,
A suitor with a white rose in his tailcoat.
He wrestles in vain with the rain, what's the point,
Next time, he'll reach for the clouds with his finger.

Towards morning, the day beheads sweet promises,
It overpowers sadness with the bitterness of absinthe.
A tormented body walks aimlessly through the city,
Dawn has this desperate punchline.

My dear, I'm thinking to myself, it's strange,
You spend a night somewhere with your head in the clouds.
Then you sigh in a corner, your pockets empty,
It seems that the blues don't give back small change here.
Right now, he's probably arguing with one,
A suitor with a white rose in his tailcoat.
He wrestles in vain with the rain, what's the point,
Next time, he'll reach for the clouds with his finger.