Текст и перевод песни Martin Maxa - Prokleta

Prokleta

Dva krátký černý sonety,
Jen pár slov, sotva do věty,
Několik veršů v tajný schránce čísi paměti .
Dva cáry zašlý viněty,
Dvě krátký básně prokletý
Jednou tu po nás nejspíš zbydou a nic víc.

Jedno je jistý, zatím jsi lásko ještě mladá
A těch pár veršů vůbec tě trápit nemusí,
Proto neztrácíš svůj zvláštní úsměv sladký subrety,
Když se řítíš v drážce věčný rulety
I když jen na chvíli tudy nejspíš lásko poletíš.

A já nechci nic víc, než tu krátkou chvíli u toho být.
Já nemůžu mít už víc, když s tebou stejný sny sním.

Jak svíčka, která zhasíná
I báseň, která začíná
Jednou svý zbraně odevzdaně složí do klína.
A krátká strofa nevinná,
Dvě zátky nejspíš od vína,
Někde tu po nás možná zbydou a nic víc.

Jedno je jistý, zatím jsi lásko ještě mladá
A těch pár veršů vůbec tě trápit nemusí
Cožpak necítíš?
Pořád schází lásko tečka za větou
A já píšu dál tu báseň prokletou
I když jen o růžích, které nejspíš přes noc odkvetou.

Já nechci nic víc než tu krátkou chvíli u toho být.
Já nemůžu mít už víc, když s tebou stejný sny sním.

Cursed

Two short black sonnets,
Just a few words, barely a sentence,
A few verses in the secret box of someone's memory.
Two scraps of faded vignette,
Two short cursed poems
Once here after us they will probably remain, and nothing more.

One thing is certain, for now you are still young, my love
And those few verses do not need to worry you at all,
So, do not lose your strange, sweet smile, soubrette,
As you whirl in the groove of the eternal roulette
Even if it is only for a while that you will probably fly through here, my love.

And I do not want anything more than to be present for that short while.
I can't have any more, when I dream the same dreams with you.

Like a candle that is going out
Even a poem that is beginning,
Once surrenders its weapons resignedly into its lap.
And an innocent short stanza,
Two corks, probably from wine,
Somewhere, after us, they may remain and nothing more.

One thing is certain, for now you are still young, my love
And those few verses do not need to worry you at all
Can't you feel it?
My love, the sentence is still missing a period
And I continue to write that cursed poem
Even if only about roses that will probably fade overnight.

I do not want anything more than to be present for that short while.
I can't have any more, when I dream the same dreams with you.