Stěny ticha - Martin Maxa перевод на немецкий

Stěny ticha

Dělí nás kamenný hráze mlčení
Z nevyřčených vět, stěny ticha.
O ně si každý výkřik z vězení právem zlomí vaz,
Leda vzdychat se tu vyplatí.

Jednou ty kamenný hráze mlčení
Dotknou se nakonec hvězd, a ty zhasnou.
Tvář se ti v ledovou škrabošku promění,
A pak sevře tě náruč tmy

Vzduchoprázdno rázem uhasí ten nekonečnej žár.
Tichej smích i pláč i řeči plamenný.
Necítíš snad jak ticho narůstá?
To se tvý sny proměnily v dým.

Narůstá ticho jak došla nám pomalu řeč
- Nejspíš slova chybí
Jenže sotva si někdy za nás cizí ústa
- Jen tak řeknou:
"Mám toho víc než dost, spadla klec
- Je konec řečí.
Mý rány se nehojí, nezarůstaj a sotva přebolí"

Jednou to člověče nakonec poznáš sám,
Až to mlčení dotkne se hvězd, a ty zhasnou,
Zbyde ti nejvýš tak odvaha zavřít krám,
A pak sevře tě náruč tmy

Vzduchoprázdno rázem uhasí ten nekonečnej žár
Tichej smích i pláč i řeči plamenný.
Necítíš snad jak ticho narůstá?
To se tvý sny proměnily v dým.

Mauern des Schweigens

Steinerne Mauern des Schweigens trennen uns
Aus unausgesprochenen Worten, Mauern der Stille.
An ihnen bricht sich jeder Schrei aus dem Gefängnis zu Recht das Genick,
Es lohnt sich hier nur zu seufzen.

Eines Tages werden diese steinernen Mauern des Schweigens
Schließlich die Sterne berühren, und sie werden verlöschen.
Dein Gesicht wird sich in eine eisige Maske verwandeln,
Und dann werden dich die Arme der Finsternis umfangen

Die Leere wird plötzlich jene unendliche Glut löschen.
Leises Lachen und Weinen und flammende Worte.
Fühlst du nicht, wie die Stille wächst?
Dann haben sich deine Träume in Rauch verwandelt.

Die Stille wächst, da uns langsam die Worte ausgingen
- Wahrscheinlich fehlen die Worte
Aber kaum wird jemals ein fremder Mund für uns
- Einfach so sagen:
"Ich hab' genug davon, die Falle ist zugeschnappt
- Schluss mit Reden.
Meine Wunden heilen nicht, schließen sich nicht und hören kaum auf zu schmerzen"

Eines Tages wirst du es schließlich selbst erkennen,
Wenn dieses Schweigen die Sterne berührt, und sie verlöschen,
Bleibt dir höchstens der Mut, den Laden zu schließen,
Und dann werden dich die Arme der Finsternis umfangen

Die Leere wird plötzlich jene unendliche Glut löschen
Leises Lachen und Weinen und flammende Worte.
Fühlst du nicht, wie die Stille wächst?
Dann haben sich deine Träume in Rauch verwandelt.