Cerna Vdova - Martin Maxa перевод на немецкий

Cerna Vdova

Nečekej až tě lásko má zradí oči,
Dobře vím jak se věci mají.
Poznám přece, když láska skončí,
Není proč to už skrývat v jinotajích.

Neměj strach, vím kdy už to slova nespraví,
Kdy je zbytečná každá věta.
Ještě poznám když láska zrezaví,
Kdy už ztratila šarm, když odkvétá.

Marná sláva, někdy bez milosti,
Láska jak černá vdova-sedmihlavá,
Tiše bez lítosti přetaví rázem slova v mlčení.

Někdy stačí dlaní rozechvělou
Vzít za nesprávnou kliku.
Náhle spatříš víc než jedno tělo,
Pár propletených otazníků

Neměj strach, že se mý oči lásko zeptají
Co se jen s námi dvěma stalo.
Muži zkrátka moc na slzy nehrají,
Znáš to sama, ti pláčou potají.

Neměj strach, už mám svý věci zbalený,
Dobře vím, kdo z nás vypad z role.
Kufry u dveří, tretky bez ceny,
škoda slov, lásko mizím ze scény.

Marná sláva, někdy bez milosti,
Láska jak černá vdova-sedmihlavá,
Tiše bez lítosti přetaví rázem slova v mlčení.

Někdy stačí dlaní rozechvělou
Vzít za nesprávnou kliku.
Náhle spatříš víc než jedno tělo,
Pár propletených otazníků

Spadla klec, jen déšť o zem tiše tleská,
Když se opona řítí k zemi.
Končí nepěkná humoreska,
Stokrát obehraná-nehezká...

Schwarze Witwe

Warte nicht, bis deine Augen dich verraten, meine Liebste,
Ich weiß gut, wie die Dinge stehen.
Ich merke doch, wenn die Liebe endet,
Es gibt keinen Grund mehr, es in Andeutungen zu verbergen.

Hab keine Angst, ich weiß, wann Worte es nicht mehr richten,
Wann jeder Satz überflüssig ist.
Ich merke noch, wenn die Liebe rostet,
Wenn sie ihren Charme verloren hat, wenn sie verblüht.

Vergebliche Mühe, manchmal gnadenlos,
Liebe wie eine schwarze Witwe – siebenköpfig,
Verwandelt sie still und ohne Mitleid Worte jäh in Schweigen.

Manchmal reicht es, mit zitternder Hand
Die falsche Klinke zu drücken.
Plötzlich siehst du mehr als nur einen Körper,
Ein paar verschlungene Fragezeichen

Hab keine Angst, dass meine Augen fragen, Liebste,
Was nur mit uns beiden geschehen ist.
Männer machen eben kein großes Spiel aus Tränen,
Du weißt es selbst, sie weinen heimlich.

Hab keine Angst, ich hab meine Sachen schon gepackt,
Ich weiß gut, wer von uns aus der Rolle gefallen ist.
Koffer an der Tür, wertloser Tand,
Schade um die Worte, Liebste, ich verschwinde von der Bühne.

Vergebliche Mühe, manchmal gnadenlos,
Liebe wie eine schwarze Witwe – siebenköpfig,
Verwandelt sie still und ohne Mitleid Worte jäh in Schweigen.

Manchmal reicht es, mit zitternder Hand
Die falsche Klinke zu drücken.
Plötzlich siehst du mehr als nur einen Körper,
Ein paar verschlungene Fragezeichen

Die Falle ist zugeschnappt, nur der Regen klatscht leise auf den Boden,
Während der Vorhang zur Erde stürzt.
Eine unschöne Humoreske endet,
Hundertmal gespielt – unschön...