Vilém peče housky [My Old Man The Dustman] (feat. Jiří Brabec) - Naďa Urbánková feat. Jiří Brabec перевод на немецкий

Vilém peče housky [My Old Man The Dustman] (feat. Jiří Brabec)

Já vdávala se mladá
A hloupá ještě víc
Těch nabídek no řada
A žádná z Nemanic
Můj Vilém voněl chlebem nebe v očích měl
Tím modrým nebem mě zmát ach, ach bohužel

Můj Vilém peče housky
A málo mě má rád
On očička má ouzký
A věčně chtěl by spát
Já ráno stojím v krámě
A smutná se vám zdám
Jen koukejte se na mě pro mě za mě
Jak tu uvadám

Můj muž se s těstem hmoždí
A dělá jako kat
Však sotva přidá droždí
Už zívá a jde spát
Ať živnost kdekdo chválí
Ať chválí boží dar
Mně nestačí přece
Oheň z pece
Chci mít jiný žár

Můj Vilém peče housky
A málo mě má rád
On očička má ouzký
A věčně chtěl by spát

Já v neděli hned zjitra
Si vyšla do Všetat
Tam pekařka je chytrá
Snad radu může dát
Už z dálky jak mě vidí
Ty oči-bledou líc
Hned naproti chvátá:
Holka zlatá
Neříkej mi nic

Tvůj Vilém peče housky
A málo tě má rád
A očička má ouzký
A věčně chtěl by spát

Byl večer-vyšly hvězdy
A v domě voněl kmín
Já žebřík dala ke zdi
A vzhůru na komín
Prý jedna cihla stačí
A oheň nemá tah
Teď běhej si marně
Po pekárně
S těstem na rukách

Můj Vilém nepek housky
A měl mě hodně rád
Už oči neměl ouzký
A vůbec nechtěl spát

Je ráno-slunce pálí
My otvíráme krám
A z okolí i z dáli
Jdou zákazníci k nám
Já volám: housky nejsou
A hlas mi štěstím zjih
Mám police prázdné
Obchod vázne
Tomu říkám hřích

Můj Vilém nepek housky
A měl mě hodně rád
Teď očička má ouzký
A dlouho bude spát
Já volám: housky nejsou
A pekař musí spát
Ať město se hněvá
Mně to neva
Jen když mě má rád

Wilhelm bäckt Brötchen [My Old Man The Dustman] (feat. Jiří Brabec)

Ich heiratete jung
Und noch dümmer
So viele Angebote
Und keines aus Nemanice
Mein Wilhelm roch nach Brot, hatte den Himmel in den Augen
Mit diesem blauen Himmel hat er mich verwirrt, ach, ach, leider

Mein Wilhelm bäckt Brötchen
Und hat mich wenig lieb
Er hat schmale Äuglein
Und möchte ewig schlafen
Ich stehe morgens im Laden
Und sehe traurig aus
Schaut mich nur an, meinetwegen
Wie ich hier verwelke

Mein Mann quält sich mit Teig
Und tut wie ein Henker
Doch kaum gibt er Hefe hinzu
Gähnt er schon und geht schlafen
Mag jeder das Gewerbe loben
Mag er die Gabe Gottes loben
Mir reicht es nicht
Das Feuer aus dem Ofen
Ich will eine andere Glut

Mein Wilhelm bäckt Brötchen
Und hat mich wenig lieb
Er hat schmale Äuglein
Und möchte ewig schlafen

Ich ging gleich am Sonntag in der Früh
Nach Všetaty
Dort ist die Bäckerin klug
Vielleicht kann sie Rat geben
Schon von weitem, wie sie mich sieht
Die Augen - das blasse Gesicht
Eilt sie mir entgegen:
Goldenes Mädchen
Sag mir nichts

Dein Wilhelm bäckt Brötchen
Und hat dich wenig lieb
Und hat schmale Äuglein
Und möchte ewig schlafen

Es war Abend - die Sterne kamen heraus
Und im Haus duftete es nach Kümmel
Ich stellte eine Leiter an die Wand
Und hinauf auf den Schornstein
Angeblich reicht ein Ziegelstein
Und das Feuer zieht nicht
Jetzt lauf nur vergeblich
In der Bäckerei herum
Mit Teig an den Händen

Mein Wilhelm buk keine Brötchen mehr
Und hatte mich sehr lieb
Er hatte keine schmalen Augen mehr
Und wollte überhaupt nicht schlafen

Es ist Morgen - die Sonne brennt
Wir öffnen den Laden
Und aus der Umgebung und von weit her
Kommen Kunden zu uns
Ich rufe: Keine Brötchen!
Und meine Stimme zittert vor Glück
Ich habe leere Regale
Das Geschäft stockt
Das nenne ich eine Sünde

Mein Wilhelm buk keine Brötchen
Und hatte mich sehr lieb
Jetzt hat er schmale Äuglein
Und wird lange schlafen
Ich rufe: Keine Brötchen!
Und der Bäcker muss schlafen
Mag die Stadt sich ärgern
Mich stört es nicht
Hauptsache, er hat mich lieb