Vilém Peče Housky - Naďa Urbánková перевод на немецкий

Vilém Peče Housky

Já vdávala se mladá a hloupá ještě víc
Těch nabídek no řada a žádná z Nemanic
Můj Vilém voněl chlebem nebe v očích měl
Tím modrým nebem mě zmát ach bohužel.

Můj Vilém peče housky a málo mě má rád
On očička má ouzký a věčně chtěl by spát
Já ráno stojím v krámě a smutná se vám zdám
Jen koukejte se na mě pro mě za mě jak tu uvadám.

Můj muž se s těstem hmoždí a dělá jako kat
Však sotva přidá droždí už zívá a jde spát
Ať živnost kdekdo chválí ať chválí boží dar
Mně nestačí přece oheň z pece chci mít jiný žár

Můj Vilém peče housky a málo mě má rád
On očička má ouzký a věčně chtěl by spát
Já v neděli hned zjitra si vyšla do Všetat
Tam pekařka je chytrá snad radu může dát.

Už z dálky jak mě vidí ty oči, bledou líc
Hned naproti chvátá: holka zlatá
Neříkej mi nic

Tvůj Vilém peče housky a málo tě má rád
A očička má ouzký a věčně chtěl by spát

Byl večer, vyšly hvězdy a v domě voněl kmín
Já žebřík dala ke zdi a vzhůru na komín
Prý jedna cihla stačí a oheň nemá tah
Teď běhej si marně po pekárně s těstem na rukách

Můj Vilém nepek housky a měl mě hodně rád
Už oči neměl ouzký a vůbec nechtěl spát

Je ráno, slunce pálí my otvíráme krám
A z okolí i z dáli jdou zákazníci k nám
Já volám: housky nejsou a hlas mi štěstím zjih
Mám police prázdné obchod vázne tomu říkám hřích.

Můj Vilém nepek housky a měl mě hodně rád
Teď očička má ouzký a dlouho bude spát
Já volám: housky nejsou a pekař musí spát
Ať město se hněvá mně to neva jen když mě má rád.

Wilhelm backt Brötchen

Ich heiratete jung und noch dümmer
Es gab viele Angebote, und keines aus Nemanic
Mein Wilhelm roch nach Brot, er hatte Himmel in den Augen
Mit diesem blauen Himmel verwirrte er mich, ach leider.

Mein Wilhelm backt Brötchen und hat mich wenig lieb
Er hat schmale Äuglein und will ewig schlafen
Ich stehe morgens im Laden und erscheine ich euch traurig
Schaut mich nur an, meinetwegen, wie ich hier verwelke.

Mein Mann plagt sich mit dem Teig und schuftet wie verrückt
Doch kaum gibt er die Hefe hinzu, gähnt er schon und geht schlafen
Mag das Gewerbe jeder loben, mag man die Gabe Gottes loben
Mir reicht doch das Feuer aus dem Ofen nicht, ich will eine andere Glut

Mein Wilhelm backt Brötchen und hat mich wenig lieb
Er hat schmale Äuglein und will ewig schlafen
Ich ging am Sonntag frühmorgens nach Všetaty
Dort ist die Bäckerin klug, vielleicht kann sie Rat geben.

Schon von Weitem, wie sie mich sieht, die Augen, die blasse Wange
Eilt sie mir gleich entgegen: Mein liebes Mädchen,
Sag mir nichts

Dein Wilhelm backt Brötchen und hat dich wenig lieb
Und hat schmale Äuglein und will ewig schlafen

Es war Abend, die Sterne kamen heraus, und im Haus duftete es nach Kümmel
Ich stellte die Leiter an die Wand und hinauf zum Schornstein
Angeblich reicht ein Ziegelstein, und das Feuer zieht nicht
Jetzt lauf nur vergeblich durch die Backstube, mit Teig an den Händen

Mein Wilhelm backte keine Brötchen und hatte mich sehr lieb
Schon hatte er keine schmalen Augen mehr und wollte gar nicht schlafen

Es ist Morgen, die Sonne brennt, wir öffnen den Laden
Und aus der Nähe und Ferne kommen die Kunden zu uns
Ich rufe: Es gibt keine Brötchen!, und meine Stimme wird weich vor Glück
Ich habe leere Regale, das Geschäft stockt, das nenne ich eine Sünde.

Mein Wilhelm backte keine Brötchen und hatte mich sehr lieb
Jetzt hat er schmale Äuglein und wird lange schlafen
Ich rufe: Es gibt keine Brötchen!, und der Bäcker muss schlafen
Mag die Stadt sich ärgern, mir ist's egal, Hauptsache, er hat mich lieb.