Текст и перевод песни Ondrej Brzobohaty - And the Oscar Goes To

And the Oscar Goes To

Nevím, co bych za to dal,
Abych rozpoznal,
Odkud vítr vál.

Přes den úsměv z reklamy,
Večer objetí jako od mámy.
Všechno hrálo do karet,
Tys mi předvedla,
Ten svůj zvláštní svět.

Plnej naučenejch vět,
Kolotoč póz a gest
Zmatená, veselá, dojatá.

Každej den na jevišti života,
Zase mě další rolí omotá
Spíš než lásky,
Se dočkám Godota.
Slzy na povel jak z telenovel.
Možná až příliš hlučná samota.

Já ten tvůj scénář nedočet
Nechci zahodit dalších sedm let.

Nejsem Lear ani Hamlet
A už se nechci ptát,
Dojatá, zhrzelá, veselá

Každej den na jevišti života,
Zase mě další rolí omotá
A spíš než lásky,
Se dočkám Godota.
Slzy na povel jak z telenovel.
Možná až příliš hlučná samota.

Každej den na jevišti života,
Zase mě další rolí omotá
A spíš než lásky,
Se dočkám Godota.
Slzy na povel jak z telenovel.
Možná až příliš hlučná samota.

Promiň, že netleskám ti ve stoje,
Za to mi ty tvý špíly nestojej
Věřím, že někde tvoje místo je
Kde bude fandů spoustu
And The Oscar Goes To

And the Oscar Goes To

I have no idea what I would give,
To recognize,
Where the wind blows.

By day a smile from an advertisement,
By night an embrace like that of a mother.
Everything was falling into place,
You showed me,
Your strange world.

Full of rehearsed lines,
A carousel of poses and gestures
Confused, cheerful, moved.

Every day on the stage of life,
You wrap me up in yet another role,
Sooner or later,
I'll end up waiting for Godot.
Tears on command like in soap operas.
A loneliness perhaps too loud.

I couldn't finish your play
I don't want to waste another seven years.

I'm not Lear, nor Hamlet
And I don't want to ask any more,
Moved, scorned, cheerful

Every day on the stage of life,
You wrap me up in yet another role,
And sooner or later,
I'll end up waiting for Godot.
Tears on command like in soap operas.
A loneliness perhaps too loud.

Every day on the stage of life,
You wrap me up in yet another role,
And sooner or later,
I'll end up waiting for Godot.
Tears on command like in soap operas.
A loneliness perhaps too loud.

I'm sorry that I don't applaud you standing,
Your barbs aren't worth that to me,
I believe that your place is somewhere
Where you'll find crowds of fans,
And The Oscar Goes To