Текст и перевод песни Paulie Garand feat. Kenny Rough & Boyband - Interiér

Interiér

Yeah ah yeah
Nevim jak shrnout mezi řádky vlastní život
A od mala si prolítávám světem jako pilot
A i když se furt držim u země mám hlavu v oblacích
Říká se že kdo nevlastní sny tak se tu potácí
Nakonec pak postrácí touhy hledat cíl
Vím že když ho nenajdu tak aspoň sečtu počet mil
A zvednu váhu kil co mi zbyly nic ale nemá takovou váhu jak to pro co jsme žili
A je potřeba selit zážitky nezamykat do vily škudlit milióny
Ze kterejch se časem stane pyrit
Je to vidět na vočích těch co nesou puget kytek na hroby pro ty co nechali samotný v boji
Jsme na bitevním poli každej sám
A přesto ve skupinkách stavíme svůj vlastní chrám
Kam nesem vize srdce kam ty můžeš vstoupit
Je to interiér nás co podpíráme jak sloupy
(Je to interiér nás co podpíráme jak sloupy)

Ah
Tento život som si nevybral, svet si vybral mňa,
Není čas vymýšlať, jak by mi bolo keby som bol synom ministra,
Mohol som sa narodziť v Afrike a mať prísny hlad,
Mám bystrý zrak, som v pohode jak Macko Pú,
Rozprávam ľuďom príbehy, oni počúvajú,
Chcú počuť viac, byť bližšie, vedzeť všetko
Však keď mi nedajú nič nevidzím svetlo.

Jou tieklo, mi krvou čisté peklo je to všetko v hlave
A nezamecem to metlou
Mám dosť battlov, svet je naruby jak backroll
Vidzím náckov se psom ukazovať "West Coast!",
Bez slov som si ustlal v hlave na zajtrajšky
Myšlenky mi z nej tahajú chemické nátačky,
Chcem ľudí milovat a žiť s nimi, no rád odolám
V poslednej dobe žijem v interiéri a doslova... (Ouu shiiiit...)

Vyrůstal jsem jinde
Než kde teď vyrůstá můj charakter
Kde žije moje ego
Co mě nabíjí jak adaptér
4 stěny mezi nima mozek, srdce, penis
Hlasy občas mluví za tebe jak Lenin
Tady jsem budoval i shazoval
Dělal obsah i obal
Vymyslel, zmačkal, vrátil zpět
Pak se s tim vyrovnal
Příprava je dlouhá jako rakovina, realita sirová
Zavaž mi oči, trefim na všechny místa
Ty tomu řikáš blázen, já tomu řikám výzva
Opouštim byt abych naplnil ty čísla
Co denně vidim do noci na monitoru pískat
1000 liků a žádná nová kapela
1000 niků na nohách, ale žádná cesta na pera
1000 miků na stagi a žádná ozvěna
Ze stolu mířim do postele v mojim interiéru spát

Rozsvícená lampa, noční byt jdu se vypsat
I přestože dál ztrácim barvu jako fixa
A sedim nad designem, videem a grafikou
Pracovní deska je můj prostor, zavšivenej kout
V galerii impresí visim do rámu na zdi
Pak padam jako sníh na ohořelou kapli tvý mysli
A chci se vypsat, všechno co v sobě mám
Občas se ztrácim jako význam
A kdo se v tom pak vyznat má když se nevyznám sám
Oči dokořán a stejně po dně pátrám
Po pravdách a lidech co ještě nezkameněli v citech
A ve svejch světech maluju vize po zdech
A proto hledám chvíle co mě zvednou o kus vejš
Mezi hyenama, křivotou a hejnem Gejš
Snažim se rozlišit, mít roj priorit žádná kamufláž život pod kůží jak linoryt
život pod kůží jak linoryt

Interior

Yeah ah yeah
I don't know how to summarize my own life between the lines
And since I was a kid, I've been flying through the world like a pilot
And even though I still hold onto the ground, my head is in the clouds
They say that those who don't own dreams just stumble around here
In the end, they lose the desire to seek a goal
I know that if I don't find it, at least I'll count the miles
And lift the weight of the kilos that I have left, but nothing weighs as much as what we lived for
And it's necessary to share experiences, not lock them up in a villa, and hoard millions
Which will eventually turn into pyrite
It's visible in the eyes of those who carry bouquets of flowers to the graves for those they left alone in the fight
We are on the battlefield, each one alone
And yet, in groups, we build our own temple
Where we carry visions of the heart, where you can enter
It is the interior of us, which we support like pillars
(It is the interior of us, which we support like pillars)

Ah
I didn't choose this life, the world chose me,
There's no time to fantasize about what it would be like if I were the minister's son,
I could have been born in Africa and been severely hungry,
I have keen vision, I'm as chill as Winnie the Pooh,
I tell people stories, they listen,
They want to hear more, be closer, know everything
But if they don't give me anything, I don't see the light.

Jou it flowed, pure hell in my blood, it's all in my head
And I won't sweep it away with a broom
I've had enough battles, the world is upside down like a backroll
I see Nazis with their dogs showing "West Coast!",
Without words, I made my bed in my head for tomorrow
Chemical curlers pull thoughts out of it,
I want to love people and live with them, but I like to resist
Lately, I've been living in the interior and literally... (Ouu shiiiit...)

I grew up somewhere else
Than where my character is growing up now
Where my ego lives
Which charges me like an adapter
4 walls between them brain, heart, penis
Voices sometimes speak for you like Lenin
Here I built and demolished
Made content and packaging
Invented, crumpled, returned
Then came to terms with it
Preparation is long like cancer, reality is raw
Blindfold me, I'll hit all the places
You call it crazy, I call it a challenge
I'm leaving the apartment to fulfill those numbers
That I see every night on the monitor whistle
1000 likes and no new band
1000 nicks on my feet, but no way to the pen
1000 mics on stage and no echo
From the table I aim for the bed in my interior to sleep

The lamp is on, the night apartment, I'm going to write it out
Even though I keep losing color like a marker
And I sit over design, video and graphics
The work desk is my space, a lousy corner
In the gallery of impressions I hang in a frame on the wall
Then I fall like snow on the burnt chapel of your mind
And I want to write it out, everything I have inside
Sometimes I lose myself like meaning
And who is supposed to understand it when I don't understand myself
Eyes wide open and still I search the bottom
For truths and people who haven't yet turned to stone in their feelings
And in their worlds they paint visions on the walls
And that's why I look for moments that lift me up a bit
Among hyenas, crookedness and a flock of Geishas
I try to distinguish, have a swarm of priorities, no camouflage, life under the skin like a linocut
life under the skin like a linocut