Текст и перевод песни Paulie Garand feat. Kenny Rough & Marcell - Periferie (feat. Marcell)

Periferie (feat. Marcell)

Nebe je šedivý jako to kafe z kantýn
Okapy přetejkaj i když tu není Londýn
Ztrhaný stromy se pod větrem klaněj furt níž
A moje oči se otáčej vzhůru jak kříž
Píšu ty řádky, ale nevim komu jsem blíž
Všem a přesto nikomu, zámek co nemá klíč
Nebo jak Kavkův chtíč plnej kouzel
Pana Ká, proměnit se v brouka, neopustit postel
A sledovat flekatej strop
Mokrej jako buchty, co tečou jako brod
A já se vláčim přes mělčiny deprese
A všechny stíny mojí duše až na bod
Dvě rezavý továrny jen vyfukojou kouř
Ve kterým se ztrácim, tam je moje poušť
Kde to pouštim ze sebe jak Douglas
Přepne mi chaos, potřeba vylejt stres
Tužka a papír, slova a beat jsou jak psycholog
Chodim s nima až na okraj města víst dialog
Viset nad propastí, už budu asi cvok
Jako John Coffey vypustím to zlo a uvadnu do mdlob
Kde jsou mí boys, kdepak jsou, jsou
Kde jsou mí boys, kdepak jsou, jsou
Kde jsou mí boys, kdepak jsou, jsou
Pustil bych je do svý hlavy uklidit tu spoušť.

Nebe je špinavý, jako ta voda z nádobí
Ruce mi čouhaj z pod mý bundy jak smích
Přízraky na chůdách dupou po kostkách
Na kterejch v mrazu roztál všechen sníh
Co jsem chtěl vzít a svíst se na něm do pekel
Navždy z těch míst, kde píst už plně vysyčel
Vytyčil jsem si cestu
Po který jsem ale postupně sešel níž na dno
Jako Jacq Brel
Víno a šanson, problémy
řvu jako klakson lodí na břehu Senny
Popouštim scénu
Mý slova jsou vyrytý všude kolem do zdí jako rébus
Z něj nebyl jsem Bohem, jsem bohém
Já nebyl jsem Bohem, jsem bohém
Já nebyl jsem Bohem, jsem bohém
Já svojí duši vykoupil jsem, sbohem.

Periphery (feat. Marcell)

The sky is grey like the coffee from the canteen
Gutters overflow even though it's not London
Weary trees bow lower and lower under the wind
And my eyes turn upwards like a cross
I write these lines, but I don't know who I'm closer to
Everyone and yet no one, a lock without a key
Or like Kafka's desire full of magic
Mr. K, to turn into a beetle, not to leave the bed
And watch the stained ceiling
Wet like buns, flowing like a ford
And I drag myself through the shallows of depression
And all the shadows of my soul to the point
Two rusty factories just blow out smoke
In which I get lost, there is my desert
Where I let it out of me like Douglas
Chaos overwhelms me, the need to pour out stress
Pencil and paper, words and beat are like a psychologist
I walk with them to the edge of the city to have a dialogue
To hang over the abyss, I'll probably be crazy
Like John Coffey I'll let go of the evil and faint
Where are my boys, where are they, are they
Where are my boys, where are they, are they
Where are my boys, where are they, are they
I would let them into my head to clean up the mess.

The sky is dirty, like the water from the dishes
My hands stick out from under my jacket like laughter
Ghosts on stilts stomp on the cobblestones
On which all the snow melted in the cold
What I wanted to take and ride on it to hell
Forever from those places, where the piston has completely hissed
I marked out my path
On which I gradually descended to the bottom
Like Jacq Brel
Wine and chanson, problems
I roar like the horn of ships on the banks of the Seine
I release the scene
My words are engraved everywhere around me on the walls like a rebus
I was not a God, I am a bohemian
I was not a God, I am a bohemian
I was not a God, I am a bohemian
I redeemed my soul, goodbye.