Společenská - Paulie Garand перевод на немецкий

Společenská

Eh eh ehhhh,
V baru jsem šmírákem.
Společenská...

V baru jsem šmírákem,
Hejtuju standarty.
Skrz tlachy kafemlejnů,
čekám na jiný karty.
Společnost je v krizi,
Riziko visí u stropu jak píst,
Co syčí nudou.
Řekni mi kde jsou,
Věty co byly kolty,
Střílely skvosty že i Ve Stínadlech hnali bonty.
Pryč do uliček krádeží a kvílení
Slovní zásoba dětí zní jak mučení.
Už není uličník teď uličník je uzenej
Domácí fuchtle u TV pečenej vařenej.
Nasosej Foglarovky jako v šesti letech stovky
Vyběhni na střechy,
Pytlač u řeky pstruhy.
Vidím ten ubulenej ksicht když musíš ven,
Od netu na vzduch jen pár metrů s košem.
Intelekt bude smrdět vod hoven,
Už se to blíží,
Potupná generace blbců
Co není svěží.

Takže pokud jsme měli někdy na výběr,
Tak teď to vypadá že máme jenom papír na výtěr.
Děti jsou zaprděný, rodiče zgaučovaný,
Nikde žádný seznamy provinilých.

Takže pokud jsme měli někdy na výběr,
Tak teď to vypadá že máme jenom papír na výtěr.
Děti jsou zaprděný, rodiče zgaučovaný,
Nikde žádný seznamy provinilých.

Když z města zdrhne zima,
A nechá flekatej stůl,
Vykvetlý teenky žebrají cíga je jim 5 a půl.
Mám to na vočích a pod bejskou vnímám ty dny,
Kdy to bylo votočený někdo vnímal ty mý.
A teď mě v centru města ruší jekot mladejch fan,
Libový maso co je za rok samo s miminem.
Psycho a stres, cesty na pracák
A zpět hroty, žraločí boty.
Generace nechce koukat vpřed.
Kde jsme nechali hlavu?
Čím dál víc prostředků,
Ale žádná šance na nápravu,
Je čas se povznýst,
Vystrčit ruku z davu,
A něco říct,
Třeba svojí pravdu.
Vyběhnu na perón zjistit jestli je to tak,
Jestli mi před nosem ujede život nebo vlak.
Až pak otevřu láhev z police kde leží prach,
Zapijem strach z toho že máme strach.

Takže pokud jsme měli někdy na výběr,
Tak teď to vypadá že máme jenom papír na výtěr.
Děti jsou zaprděný, rodiče zgaučovaný,
Nikde žádný seznamy provinilých.

Takže pokud jsme měli někdy na výběr,
Tak teď to vypadá že máme jenom papír na výtěr.
Děti jsou zaprděný, rodiče zgaučovaný,
Nikde žádný seznamy provinilých.

Takže pokud jsme měli někdy na výběr,
Tak teď to vypadá že máme jenom papír na výtěr.
Děti jsou zaprděný, rodiče zgaučovaný,
Nikde žádný seznamy provinilých.

Takže pokud jsme měli někdy na výběr,
Tak teď to vypadá že máme jenom papír na výtěr.
Děti jsou zaprděný, rodiče zgaučovaný,
Nikde žádný seznamy provinilých.

Gesellschaftlich

Äh äh ähhhh,
In der Bar bin ich ein Spanner.
Gesellschaftlich...

In der Bar bin ich ein Spanner,
Ich hasse Standards.
Durch das Geschwätz der Kaffeemühlen,
warte ich auf andere Karten.
Die Gesellschaft ist in der Krise,
Das Risiko hängt an der Decke wie ein Kolben,
der vor Langeweile zischt.
Sag mir, wo sind sie,
Sätze, die Colts waren,
schossen Meisterwerke, dass selbst in den Schattenvierteln nach Heldentaten gejagt wurde.
Weg in die Gassen der Diebstähle und des Jammerns
Der Wortschatz der Kinder klingt wie Folter.
Es gibt keinen Lausbuben mehr, jetzt ist der Lausbub bekifft
Die Hausmutti vor dem Fernseher, gebacken und gekocht.
Saug die Foglar-Bücher auf, als wärst du sechs und es wären Hunderter.
Renn auf die Dächer,
wildere Forellen am Fluss.
Ich seh' das verheulte Gesicht, wenn du raus musst,
vom Netz an die Luft, nur ein paar Meter mit dem Mülleimer.
Der Intellekt wird nach Scheiße stinken,
Es nähert sich schon,
eine schändliche Generation von Idioten,
die nicht frisch ist.

Also, wenn wir jemals eine Wahl hatten,
dann sieht es jetzt so aus, als hätten wir nur Papier zum Arschabwischen.
Die Kinder sind Stubenhocker, die Eltern auf der Couch versackt,
nirgends irgendwelche Listen der Schuldigen.

Also, wenn wir jemals eine Wahl hatten,
dann sieht es jetzt so aus, als hätten wir nur Papier zum Arschabwischen.
Die Kinder sind Stubenhocker, die Eltern auf der Couch versackt,
nirgends irgendwelche Listen der Schuldigen.

Wenn der Winter aus der Stadt flieht
und einen fleckigen Tisch hinterlässt,
aufgeblühte Teenies betteln um Kippen, als wären sie fünfeinhalb.
Ich hab's vor Augen und unter der Basecap nehm' ich die Tage wahr,
als es umgekehrt war und jemand meine wahrnahm.
Und jetzt stört mich im Stadtzentrum das Gekreische junger Fans,
heißes Fleisch, das in einem Jahr allein mit Baby dasteht.
Psycho und Stress, Wege zum Arbeitsamt
und zurück, Eskalationen, Haifisch-Sneaker.
Die Generation will nicht nach vorn schauen.
Wo haben wir unseren Kopf gelassen?
Immer mehr Mittel,
aber keine Chance auf Besserung,
Es ist Zeit, sich zu erheben,
die Hand aus der Menge zu strecken,
und etwas zu sagen,
vielleicht seine Wahrheit.
Ich renn' auf den Bahnsteig, um zu sehen, ob es so ist,
ob mir das Leben oder der Zug vor der Nase wegfährt.
Erst dann öffne ich eine Flasche aus dem Regal, wo der Staub liegt,
begießen wir die Angst davor, dass wir Angst haben.

Also, wenn wir jemals eine Wahl hatten,
dann sieht es jetzt so aus, als hätten wir nur Papier zum Arschabwischen.
Die Kinder sind Stubenhocker, die Eltern auf der Couch versackt,
nirgends irgendwelche Listen der Schuldigen.

Also, wenn wir jemals eine Wahl hatten,
dann sieht es jetzt so aus, als hätten wir nur Papier zum Arschabwischen.
Die Kinder sind Stubenhocker, die Eltern auf der Couch versackt,
nirgends irgendwelche Listen der Schuldigen.

Also, wenn wir jemals eine Wahl hatten,
dann sieht es jetzt so aus, als hätten wir nur Papier zum Arschabwischen.
Die Kinder sind Stubenhocker, die Eltern auf der Couch versackt,
nirgends irgendwelche Listen der Schuldigen.

Also, wenn wir jemals eine Wahl hatten,
dann sieht es jetzt so aus, als hätten wir nur Papier zum Arschabwischen.
Die Kinder sind Stubenhocker, die Eltern auf der Couch versackt,
nirgends irgendwelche Listen der Schuldigen.