Tak já se loučím (Smokey Put the Sweat On Me) - Pavel Bobek, Studiová skupina & František Ringo Čech перевод на немецкий

Tak já se loučím (Smokey Put the Sweat On Me)

Jak monzun prošel jsem celý svět
A velkoměsta znám už nazpaměť,
Ve všech žil jsem sám chladný, jak jižní pól.
Možná víc.
Mě žádná žena dlouho nezdrží,
Mám svůj cíl, dokud dýchám, mám proč žít,
Neznám smůlu, smutek a kašlu na světobol.

Jediným zákonem mi bylo chladné ráno,
V kterém začínala má nová pouť
Na hrázi přístavní, kde jsem postával jak prázdný šíf.
Dálka nekonečná, to se jen krásně říká,
Dokud nezkusíš jak já po ní plout
Skončí tam, kde tvé kroky zastaví dívčí boky,
Probudí tvé svědomí.
Tak já se loučím, už mě nebudete vídat,
Loučím se svým soužením,
Loučím se, že nechci města střídat,
Pozítří se ožením, óó, pozítří se ožením.

Já měl jsem to ráno v krvi od dětských let,
Znal jsem pouze cestu tam a žádnou zpět
A mé rodiče to trápilo, že dělal jsem si, jen co jsem chtěl.
Pro mě klid byl vždycky velkou neznámou,
Někdy chtěl jsem se vrátit domů za mámou
A říct jí, co tenkrát v mládí jsem říct neuměl.

Jediným zákonem mi bylo chladné ráno,
V kterém začínala má nová pouť
Na hrázi přístavní, kde jsem postával jak prázdný šíf.
Dálka nekonečná, to se jen krásně říká,
Dokud nezkusíš jak já po ní plout
Skončí tam, kde tvé kroky zastaví dívčí boky,
Probudí tvé svědomí.
Tak já se loučím, už mě nebudete vídat,
Loučím se svým soužením,
Loučím se, že nechci města střídat,
Pozítří se ožením, óó, pozítří se ožením,
Pozítří se ožením, jé, pozítří se ožením,
Pozítří se ožením, óó, pozítří se ožením.

So nehm' ich Abschied (Smokey Put the Sweat On Me)

Wie ein Monsun durchzog ich die ganze Welt
Und Großstädte kenne ich schon auswendig,
In allen lebte ich allein, kalt wie der Südpol.
Vielleicht mehr.
Keine Frau hält mich lange auf,
Ich habe mein Ziel, solange ich atme, habe ich einen Grund zu leben,
Ich kenne kein Pech, keine Trauer und pfeife auf Weltschmerz.

Mein einziges Gesetz war der kalte Morgen,
An dem meine neue Reise begann
Am Hafendamm, wo ich wie ein leeres Schiff stand.
Unendliche Weite, das sagt sich so schön,
Bis du versuchst, wie ich, auf ihr zu segeln
Sie endet dort, wo deine Schritte von Mädchenhüften gestoppt werden,
Sie wecken dein Gewissen.
So nehm' ich Abschied, ihr werdet mich nicht mehr sehen,
Ich verabschiede mich von meinem Leid,
Ich verabschiede mich davon, Städte wechseln zu wollen,
Übermorgen werde ich heiraten, oh, übermorgen werde ich heiraten.

Ich hatte diesen Morgen im Blut von Kindheit an,
Ich kannte nur den Weg dorthin und keinen zurück
Und meine Eltern waren betrübt, dass ich nur tat, was ich wollte.
Für mich war Ruhe immer ein großes Unbekanntes,
Manchmal wollte ich nach Hause zu meiner Mama zurückkehren
Und ihr sagen, was ich damals in meiner Jugend nicht sagen konnte.

Mein einziges Gesetz war der kalte Morgen,
An dem meine neue Reise begann
Am Hafendamm, wo ich wie ein leeres Schiff stand.
Unendliche Weite, das sagt sich so schön,
Bis du versuchst, wie ich, auf ihr zu segeln
Sie endet dort, wo deine Schritte von Mädchenhüften gestoppt werden,
Sie wecken dein Gewissen.
So nehm' ich Abschied, ihr werdet mich nicht mehr sehen,
Ich verabschiede mich von meinem Leid,
Ich verabschiede mich davon, Städte wechseln zu wollen,
Übermorgen werde ich heiraten, oh, übermorgen werde ich heiraten,
Übermorgen werde ich heiraten, ja, übermorgen werde ich heiraten,
Übermorgen werde ich heiraten, oh, übermorgen werde ich heiraten.