Drž Se Zpátky, Chlapče Můj - Pavel Bobek перевод на немецкий

Drž Se Zpátky, Chlapče Můj

Říkávali: To je on, ten, co se stále bojí.
To snad ani není chlap, když neumí se prát.
Jeho jméno zapomněli a kdo chtěl hodit blátem,
Ten klidně blátem házel, ostatní se mohli smát.

Nejspíš nikdo nevěděl, co mu jeho táta řekl,
Od té doby uběhla už hezká řádka dní.
Můj soused o tom povídal, že slyšel, dřív než smekl,
Co na srdce mu kladl ve své chvíli poslední.

Stůj, klidně stůj a drž se zpátky, chlapče můj,
Od malérů drž se raděj dál.
Ruku na to dej, špatný příklad ve mně měj.
Já na siláka rád si často hrál,
Teď vidíš sám, za co můj život stál.

Pak přešla léta a pravá láska do cesty mu vešla.
Byla krásná jako sen, a kdekdo záviděl.
Když jednou byla sama, na návštěvu přišlo
Pár nezvaných hostí, každý dělal to, co chtěl.

Když pak vstoupil do dveří a uslyšel, jak pláče,
Pochopil, že stane se jen to, co udělá.
Kouk' na obrázek táty a chvíli se mu zdálo,
že znovu slyší, jako kdysi, ta slova vzdálená.

Stůj, klidně stůj a drž se zpátky, chlapče můj,
Od malérů drž se raděj dál.
Ruku na to dej, špatný příklad ve mně měj.
Já na siláka rád si často hrál,
Teď vidíš sám, za co můj život stál.

Když po stopách těch výtečníků šel rozvážným krokem,
Prázdno v duši měl a v očích divný chlad.
Jen malou chvíli volali: To je ten, co se bojí.
Pak v tichu náhlém byl by slyšet špendlík, kdyby spad'.

Jen malá muška na zdi snad podívat se směla
Na spousty boulí, podlitin a různých jiných ran.
Když odcházel, tak oslovil ta sténajíci těla:
Jó, každý totiž uléhá, jak ustele si sám.

A pro sebe si řekl:

Já celý život svůj se držel zpátky, táto můj,
Vždyť vím, že to sis vždycky nejvíc přál.
Však nemá smyslu víc ráně nastavovat líc,
Když chlapem zkrátka člověk už se stal,
Tak přijde někdy čas, aby se pral.

Říkávali: To je on, ten, co se stále bojí.

Halt dich zurück, mein Junge

Sie sagten: Das ist er, der, der sich immer fürchtet.
Das ist wohl kein Mann, wenn er sich nicht prügeln kann.
Seinen Namen vergaßen sie, und wer mit Schlamm werfen wollte,
Der warf ruhig mit Schlamm, die anderen konnten lachen.

Wahrscheinlich wusste niemand, was ihm sein Papa gesagt hatte,
Seitdem sind schon etliche Tage vergangen.
Mein Nachbar erzählte davon, dass er hörte, bevor er den Hut zog,
Was er ihm ans Herz legte in seiner letzten Stunde.

Steh, bleib ruhig stehen und halt dich zurück, mein Junge,
Von Schwierigkeiten halt dich lieber fern.
Gib die Hand drauf, nimm mich als schlechtes Beispiel.
Ich habe oft und gern den Starken gespielt,
Jetzt siehst du selbst, was mein Leben wert war.

Dann vergingen Jahre, und die wahre Liebe trat ihm in den Weg.
Sie war schön wie ein Traum, und manch einer beneidete ihn.
Als sie einmal allein war, kamen zu Besuch
Ein paar ungebetene Gäste, jeder tat, was er wollte.

Als er dann zur Tür eintrat und hörte, wie sie weinte,
Verstand er, dass nur geschehen wird, was er tut.
Er schaute auf das Bild seines Vaters, und kurz schien es ihm,
dass er wieder hörte, wie damals, jene fernen Worte.

Steh, bleib ruhig stehen und halt dich zurück, mein Junge,
Von Schwierigkeiten halt dich lieber fern.
Gib die Hand drauf, nimm mich als schlechtes Beispiel.
Ich habe oft und gern den Starken gespielt,
Jetzt siehst du selbst, was mein Leben wert war.

Als er den Spuren dieser Halunken mit bedächtigem Schritt folgte,
Hatte er Leere in der Seele und eine seltsame Kälte in den Augen.
Nur einen kurzen Moment riefen sie: Das ist der, der sich fürchtet.
Dann hätte man in der plötzlichen Stille eine Stecknadel fallen hören können.

Nur eine kleine Fliege an der Wand durfte vielleicht hinsehen
Auf die vielen Beulen, Blutergüsse und diversen anderen Wunden.
Als er wegging, sprach er die stöhnenden Körper an:
Ja, jeder legt sich nämlich so hin, wie er es sich selbst bereitet.

Und zu sich selbst sagte er:

Ich habe mich mein ganzes Leben zurückgehalten, mein Papa,
Ich weiß doch, dass du dir das immer am meisten gewünscht hast.
Aber es hat keinen Sinn mehr, dem Schlag die Wange hinzuhalten,
Wenn man eben schon ein Mann geworden ist,
Dann kommt manchmal die Zeit, sich zu prügeln.

Sie sagten: Das ist er, der, der sich immer fürchtet.