Текст и перевод песни Pavel Bobek - Drž Se Zpátky, Chlapče Můj

Drž Se Zpátky, Chlapče Můj

Říkávali: To je on, ten, co se stále bojí.
To snad ani není chlap, když neumí se prát.
Jeho jméno zapomněli a kdo chtěl hodit blátem,
Ten klidně blátem házel, ostatní se mohli smát.

Nejspíš nikdo nevěděl, co mu jeho táta řekl,
Od té doby uběhla už hezká řádka dní.
Můj soused o tom povídal, že slyšel, dřív než smekl,
Co na srdce mu kladl ve své chvíli poslední.

Stůj, klidně stůj a drž se zpátky, chlapče můj,
Od malérů drž se raděj dál.
Ruku na to dej, špatný příklad ve mně měj.
Já na siláka rád si často hrál,
Teď vidíš sám, za co můj život stál.

Pak přešla léta a pravá láska do cesty mu vešla.
Byla krásná jako sen, a kdekdo záviděl.
Když jednou byla sama, na návštěvu přišlo
Pár nezvaných hostí, každý dělal to, co chtěl.

Když pak vstoupil do dveří a uslyšel, jak pláče,
Pochopil, že stane se jen to, co udělá.
Kouk' na obrázek táty a chvíli se mu zdálo,
že znovu slyší, jako kdysi, ta slova vzdálená.

Stůj, klidně stůj a drž se zpátky, chlapče můj,
Od malérů drž se raděj dál.
Ruku na to dej, špatný příklad ve mně měj.
Já na siláka rád si často hrál,
Teď vidíš sám, za co můj život stál.

Když po stopách těch výtečníků šel rozvážným krokem,
Prázdno v duši měl a v očích divný chlad.
Jen malou chvíli volali: To je ten, co se bojí.
Pak v tichu náhlém byl by slyšet špendlík, kdyby spad'.

Jen malá muška na zdi snad podívat se směla
Na spousty boulí, podlitin a různých jiných ran.
Když odcházel, tak oslovil ta sténajíci těla:
Jó, každý totiž uléhá, jak ustele si sám.

A pro sebe si řekl:

Já celý život svůj se držel zpátky, táto můj,
Vždyť vím, že to sis vždycky nejvíc přál.
Však nemá smyslu víc ráně nastavovat líc,
Když chlapem zkrátka člověk už se stal,
Tak přijde někdy čas, aby se pral.

Říkávali: To je on, ten, co se stále bojí.

Hold back, my boy

People used to say: That's the one, the one who's always afraid.
He's not even a man if he can't fight.
They forgot his name and whoever wanted to throw mud,
They threw it calmly, while the others could laugh.

Probably no one knew what his father told him,
A lot of days have passed since then.
My neighbor used to talk about it, saying he heard,
What his father told him in his last moment.

Stand still, stand still, and hold back, my boy,
It's better to keep from troubles.
Lay your hand, and take a bad example from me.
I often liked to play the tough guy,
Now you see yourself what my life was worth.

Then years passed by, and true love appeared in his way.
She was beautiful like a dream, and many were envious.
When she was alone one day, a few uninvited guests arrived,
Each of them doing whatever they wanted.

When he then entered the door and heard her crying,
He understood that he had to do something.
He looked at his father's picture for a while and it seemed,
That he heard again those words from long ago.

Stand still, stand still, and hold back, my boy,
It's better to keep from troubles.
Lay your hand, and take a bad example from me.
I often liked to play the tough guy,
Now you see yourself what my life was worth.

When he followed the footsteps of those noblemen with a calm step,
He felt empty in his soul and a strange coldness in his eyes.
Only for a short while, they would call him: That's the one who's afraid.
Then in the sudden silence, you could hear a pin drop if it fell.

Only a little fly on the wall was perhaps allowed to look
At the many bumps, bruises and various other wounds.
When he was leaving, he addressed the groaning bodies:
Because everyone lies down as they make their bed.

And to himself he said:

I held back my whole life, father,
Because I knew that's what you always wanted most.
But it doesn't make sense to turn the other cheek,
When a man has finally become a man,
Then sometimes the time comes, when he has to fight.

People used to say: That's the one, the one who's always afraid.