Текст и перевод песни Pavel Bobek - Starý Sedlář

Starý Sedlář

Starý sedlář žil se svým synem na konci návsi
šedesát roků, pracoval s kůží, s dětmi hrál si
A každý, kdo o radu stál, ten za ním hned šel.
Všechno snad věděl, vždyť žil mnoho let
A v učených knihách si čet.

Čas nezná doufání, hněv ani zoufání, zná jen spád,
Nemůže za chyby, nedbá na přísliby, co můžem dát.

Sedlářův syn se až po válce ženil a žil už snáze,
Ale cosi mu schází, tak lepší je pít, než být blázen
A když přijdou lidé se ptát, proč byl ten konec tak zlý?
Sedlář sám neví, proč mladý muž
Po kapsách nosíval nůž.

Čas nezná doufání, hněv ani zoufání, zná jen spád,
Nemůže za chyby, nedbá na přísliby, co můžem dát.

Sedlářův vnuk zná už náves jen z filmů, může kdekoli žít.
Má hezkou dívku, koupil si vůz a pilně shání si byt.
Dnes snad už zná celý svět, však pomalu zapomíná
Na sedlářův dům, staré kůže a na moudrosti z knih,
Až na pár vět, co snad někde čet.

Čas nezná doufání, hněv ani zoufání, zná jen spád,
Nemůže za chyby, nedbá na přísliby, co můžem dát.

Čas nezná doufání, hněv ani zoufání, zná jen spád,
Nemůže za chyby, nedbá na přísliby, co můžem dát.

Čas nezná trápení, je sám a sám není, zná jen běh,
Neptá se na přání, denně nás dohání a má vždy spěch.
Čas nezná váhání, nemá čas na stání, zná jen let,
Všem stejně dopřává, šanci však nedává se vrátit zpět.

Old Cobbler

An old cobbler lived with his son at the end of the village
For sixty years, he worked with leather, played with children
And anyone who needed advice went straight to him.
He knew everything, for he had lived for many years
And read in learned books.

Time knows no hope, no anger or despair, only the passing of time,
It cannot be blamed for mistakes, it disregards promises, what can we give.

The cobbler's son got married after the war and lived more easily,
But something is missing, so it's better to drink than to be crazy
And when people come to ask, why was the end so bad?
The cobbler himself does not know why the young man
Carries a knife in his pockets.

Time knows no hope, no anger or despair, only the passing of time,
It cannot be blamed for mistakes, it disregards promises, what can we give.

The cobbler's grandson knows the village only from films, he can live anywhere.
He has a pretty girl, bought himself a car and is diligently looking for an apartment.
Today he probably knows the whole world, but he slowly forgets
About the cobbler's house, old leather and wisdom from books,
Except for a few sentences, which he perhaps read somewhere.

Time knows no hope, no anger or despair, only the passing of time,
It cannot be blamed for mistakes, it disregards promises, what can we give.

Time knows no hope, no anger or despair, only the passing of time,
It cannot be blamed for mistakes, it disregards promises, what can we give.

Time knows no suffering, it is alone and not alone, it knows only the passage
It does not ask for wishes, it catches up with us every day and is always in a hurry.
Time knows no hesitation, has no time to stand still, knows only the flight,
It gives everyone the same, but does not give a chance to come back.