Tak já se loučím - Pavel Bobek перевод на немецкий

Tak já se loučím

Jak monzun prošel jsem celý svět
A velkoměsta znám už nazpaměť,
Ve všech žil jsem sám chladný, jak jižní pól.
Možná víc.
Mě žádná žena dlouho nezdrží,
Mám svůj cíl, dokud dýchám, mám proč žít,
Neznám smůlu, smutek a kašlu na světobol.

Jediným zákonem mi bylo chladné ráno,
V kterém začínala má nová pouť
Na hrázi přístavní, kde jsem postával jak prázdný šíf.
Dálka nekonečná, to se jen krásně říká,
Dokud nezkusíš jak já po ní plout
Skončí tam, kde tvé kroky zastaví dívčí boky,
Probudí tvé svědomí.
Tak já se loučím, už mě nebudete vídat,
Loučím se svým soužením,
Loučím se, že nechci města střídat,
Pozítří se ožením, óó, pozítří se ožením.

Já měl jsem to ráno v krvi od dětských let,
Znal jsem pouze cestu tam a žádnou zpět
A mé rodiče to trápilo, že dělal jsem si, jen co jsem chtěl.
Pro mě klid byl vždycky velkou neznámou,
Někdy chtěl jsem se vrátit domů za mámou
A říct jí, co tenkrát v mládí jsem říct neuměl.

Jediným zákonem mi bylo chladné ráno,
V kterém začínala má nová pouť
Na hrázi přístavní, kde jsem postával jak prázdný šíf.
Dálka nekonečná, to se jen krásně říká,
Dokud nezkusíš jak já po ní plout
Skončí tam, kde tvé kroky zastaví dívčí boky,
Probudí tvé svědomí.
Tak já se loučím, už mě nebudete vídat,
Loučím se svým soužením,
Loučím se, že nechci města střídat,
Pozítří se ožením, óó, pozítří se ožením,
Pozítří se ožením, jé, pozítří se ožením,
Pozítří se ožením, óó, pozítří se ožením.

So verabschiede ich mich

Wie ein Monsun durchzog ich die ganze Welt
Und die Großstädte kenne ich schon auswendig,
In allen lebte ich allein, kalt wie der Südpol.
Vielleicht mehr.
Mich hält keine Frau lange auf,
Ich habe mein Ziel, solange ich atme, habe ich einen Grund zu leben,
Ich kenne kein Pech, keine Trauer und pfeife auf den Weltschmerz.

Mein einziges Gesetz war der kalte Morgen,
An dem meine neue Reise begann
Am Hafendamm, wo ich dastand wie ein leeres Schiff.
Unendliche Ferne, das sagt sich nur so schön,
Bis du nicht wie ich versuchst, auf ihr zu fahren
Sie endet dort, wo Mädchenhüften deine Schritte stoppen,
Dein Gewissen erwacht.
So verabschiede ich mich, ihr werdet mich nicht mehr sehen,
Ich verabschiede mich von meinem Kummer,
Ich verabschiede mich davon, [ständig] die Städte zu wechseln,
Übermorgen heirate ich, oh oh, übermorgen heirate ich.

Ich hatte diesen Morgen seit Kindertagen im Blut,
Ich kannte nur den Weg dorthin und keinen zurück
Und meine Eltern quälte es, dass ich nur tat, was ich wollte.
Für mich war Ruhe immer eine große Unbekannte,
Manchmal wollte ich nach Hause zur Mama zurückkehren
Und ihr sagen, was ich damals in der Jugend nicht sagen konnte.

Mein einziges Gesetz war der kalte Morgen,
An dem meine neue Reise begann
Am Hafendamm, wo ich dastand wie ein leeres Schiff.
Unendliche Ferne, das sagt sich nur so schön,
Bis du nicht wie ich versuchst, auf ihr zu fahren
Sie endet dort, wo Mädchenhüften deine Schritte stoppen,
Dein Gewissen erwacht.
So verabschiede ich mich, ihr werdet mich nicht mehr sehen,
Ich verabschiede mich von meinem Kummer,
Ich verabschiede mich davon, [ständig] die Städte zu wechseln,
Übermorgen heirate ich, oh oh, übermorgen heirate ich,
Übermorgen heirate ich, yeah, übermorgen heirate ich,
Übermorgen heirate ich, oh oh, übermorgen heirate ich.