Potmesily host - Hana Hegerová , Petr Hapka , Michal Horacek перевод на немецкий

Potmesily host

Jsou čtyři ráno, nebo víc.
Jsem vzhůru, koukám na měsíc,
Anebo dolů do ulic,
Kde lampy bloudí.
Snad je to jedna z nočních můr.
Co vidím, to je soudní dvůr.
A ten mě teď soudí.

Soud rána - to je nespavost.
A notně potměšilý host.
Je seriózní navýsost -
A tak mě soudí.
Já ale kuráž posbírám
A řeknu "Všechno popírám!?"
Jen ať si mě soudí.
Ať mě klidně soudí,
Já se nepřiznám.

Soudí
Tady mou nápadnou růž.
Dnes mě soudí
Kdejaký náhodný muž.
Že chci stále jen dávat i brát,
že mám v úmyslu žít jak se dá
V proudu dní
Míjejících.
Občané
Přísedící,
K tomu já se vám
Nikdy nepřiznám.
Já se nepřiznám.

Mí milí asi nevědí,
že slouží službu medvědí,
Když v roli svědků povědí,
že mám ráda třeba růže.
I to, že ještě radši spím
A ve snech často zabloudím
K vůni mužské kůže.
To mi nepomůže.

Co napůl je, chci docela.
Chci vstát jak ptáci z popela
A dělat, co se nedělá.
A za to mě soudí.
Chci v kádi světa hledat špunt.
Když na huntě jsem poznám hunt
A v zlatě jeho kontrapunkt.
Proto nezabloudím

Ten soud mi říká "Už to vzdej."
Jen na sebe se podívej
A za pravdu nám dej,
že jsi pěknej ptáček.
Jen pohleď na svou minulost
A pochop, že v nás hárá zlost.
Tak požádej nás o milost
A začni s pláčem.

Já koukám vzhůru na měsíc.
A taky dolů, do ulic.
A sama sebe slyším říct:
"Nejsem z těch, kdo loudí!"
Už nechte dalších průtahů.
Jsem vinna v plném rozsahu!
Hlasům, co mě soudí
Já se přiznávám.

Soudí
Tady mou nápadnou růž.
Dnes mě soudí
Kdejaký náhodný muž.
Že chci dávat i brát,
že mám v úmyslu žít jak se dá
V proudu dní
Míjejících.
Občané
Přísedící,
K tomu já se vám
Plně přiznávám.
Já se přiznávám.

Der hinterhältige Gast

Es ist vier Uhr morgens, oder später.
Ich bin wach, schaue zum Mond,
Oder hinunter auf die Straßen,
Wo die Lampen umherirren.
Vielleicht ist es einer der Albträume.
Was ich sehe, ist ein Gerichtshof.
Und der richtet mich jetzt.

Das Gericht des Morgens - das ist Schlaflosigkeit.
Und ein ziemlich hinterhältiger Gast.
Er ist überaus seriös -
Und so richtet er mich.
Aber ich sammle meinen Mut
Und sage: "Ich leugne alles!"
Soll er mich nur richten.
Soll er mich ruhig richten,
Ich werde nicht gestehen.

Er richtet
Hier meine auffällige Schminke.
Heute richtet mich
Jeder zufällige Mann.
Dass ich immer nur geben und nehmen will,
dass ich vorhabe zu leben, wie es geht
Im Strom der Tage
Vergehenden.
Bürger
Beisitzer,
Dazu werde ich euch
Niemals gestehen.
Ich werde nicht gestehen.

Meine Lieben wissen wohl nicht,
dass sie einen Bärendienst erweisen,
Wenn sie in der Rolle von Zeugen erzählen,
dass ich zum Beispiel Rosen mag.
Auch, dass ich noch lieber schlafe
Und in Träumen oft abschweife
Zum Duft männlicher Haut.
Das wird mir nicht helfen.

Was halb ist, will ich ganz.
Ich will wie Vögel aus der Asche aufsteigen
Und tun, was man nicht tut.
Und dafür richtet er mich.
Ich will im Zuber der Welt den Stöpsel suchen.
Wenn ich am Hund bin, erkenne ich den Hund
Und im Gold seinen Kontrapunkt.
Deshalb werde ich nicht vom Weg abkommen

Dieses Gericht sagt mir: "Gib schon auf."
Schau dich nur an
Und gib uns Recht,
dass du ein feiner Vogel bist.
Blick nur auf deine Vergangenheit
Und begreife, dass in uns Zorn gärt.
Also bitte uns um Gnade
Und beginne mit Weinen.

Ich schaue hinauf zum Mond.
Und auch hinunter, auf die Straßen.
Und höre mich selbst sagen:
"Ich gehöre nicht zu denen, die betteln!"
Lasst weitere Verzögerungen sein.
Ich bin schuldig in vollem Umfang!
Den Stimmen, die mich richten
Ich gestehe.

Er richtet
Hier meine auffällige Schminke.
Heute richtet mich
Jeder zufällige Mann.
Dass ich geben und nehmen will,
dass ich vorhabe zu leben, wie es geht
Im Strom der Tage
Vergehenden.
Bürger
Beisitzer,
Dazu werde ich euch
Voll und ganz gestehen.
Ich gestehe.