Текст и перевод песни Petr Hapka feat. Michal Horacek & Hana Hegerova - Potmesily host

Potmesily host

Jsou čtyři ráno, nebo víc.
Jsem vzhůru, koukám na měsíc,
Anebo dolů do ulic,
Kde lampy bloudí.
Snad je to jedna z nočních můr.
Co vidím, to je soudní dvůr.
A ten mě teď soudí.

Soud rána - to je nespavost.
A notně potměšilý host.
Je seriózní navýsost -
A tak mě soudí.
Já ale kuráž posbírám
A řeknu "Všechno popírám!?"
Jen ať si mě soudí.
Ať mě klidně soudí,
Já se nepřiznám.

Soudí
Tady mou nápadnou růž.
Dnes mě soudí
Kdejaký náhodný muž.
Že chci stále jen dávat i brát,
že mám v úmyslu žít jak se dá
V proudu dní
Míjejících.
Občané
Přísedící,
K tomu já se vám
Nikdy nepřiznám.
Já se nepřiznám.

Mí milí asi nevědí,
že slouží službu medvědí,
Když v roli svědků povědí,
že mám ráda třeba růže.
I to, že ještě radši spím
A ve snech často zabloudím
K vůni mužské kůže.
To mi nepomůže.

Co napůl je, chci docela.
Chci vstát jak ptáci z popela
A dělat, co se nedělá.
A za to mě soudí.
Chci v kádi světa hledat špunt.
Když na huntě jsem poznám hunt
A v zlatě jeho kontrapunkt.
Proto nezabloudím

Ten soud mi říká "Už to vzdej."
Jen na sebe se podívej
A za pravdu nám dej,
že jsi pěknej ptáček.
Jen pohleď na svou minulost
A pochop, že v nás hárá zlost.
Tak požádej nás o milost
A začni s pláčem.

Já koukám vzhůru na měsíc.
A taky dolů, do ulic.
A sama sebe slyším říct:
"Nejsem z těch, kdo loudí!"
Už nechte dalších průtahů.
Jsem vinna v plném rozsahu!
Hlasům, co mě soudí
Já se přiznávám.

Soudí
Tady mou nápadnou růž.
Dnes mě soudí
Kdejaký náhodný muž.
Že chci dávat i brát,
že mám v úmyslu žít jak se dá
V proudu dní
Míjejících.
Občané
Přísedící,
K tomu já se vám
Plně přiznávám.
Já se přiznávám.

The Guest Who Stays Too Long

It's four in the morning, or later.
I'm awake, looking at the moon,
Or down into the streets,
Where the lamps wander.
Perhaps it's a nightmare.
What I see is a courtroom.
And it's judging me now.

The court of dawn - it's insomnia,
An unwelcome guest.
It's utterly serious,
And so it judges me.
But I'll summon my courage
And say, "I deny everything!"
Let it judge me all it wants.
Let it judge me,
I won't confess.

It judges me,
My conspicuous rose.
Today it judges me,
Any random man.
That I still want to give and take,
That I intend to live as I please.
In the flow
Of passing days.
Citizens,
Assessors,
To that I will never confess,
I won't confess.
I won't confess.

My beloveds probably don't know
That they're doing a bear's service
When, as witnesses, they say
That I love roses, for example.
Even that I'd rather sleep
And often lose my way in dreams
To the scent of male skin.
That won't help me.

What's halfway there, I want entirely.
I want to rise like a bird from the ashes
And do what's forbidden.
And for that it judges me.
I want to find the bung in the world's barrel.
When I'm on the hunt, I'll recognize the hunt,
And in its gold, its counterpoint.
That's why I won't lose my way.

The court tells me, "Give up already."
Just look at yourself
And admit we're right
That you're a pretty little bird.
Just look at your past
And understand that we're filled with rage.
So ask us for clemency
And start crying.

I look up at the moon.
And also down into the streets.
And I hear myself say:
"I'm not one of those who beg!"
No more delays.
I'm guilty to the fullest extent!
To the voices that judge me,
I confess.

It judges me,
My conspicuous rose.
Today it judges me,
Any random man.
That I want to give and take,
That I intend to live as I please.
In the flow
Of passing days.
Citizens,
Assessors,
To that I confess to you fully.
I confess.
I confess.