Текст и перевод песни Petr Hapka feat. Michal Horacek & Hana Hegerova - Potmesily host

Potmesily host

Jsou čtyři ráno, nebo víc.
Jsem vzhůru, koukám na měsíc,
Anebo dolů do ulic,
Kde lampy bloudí.
Snad je to jedna z nočních můr.
Co vidím, to je soudní dvůr.
A ten mě teď soudí.

Soud rána - to je nespavost.
A notně potměšilý host.
Je seriózní navýsost -
A tak mě soudí.
Já ale kuráž posbírám
A řeknu "Všechno popírám!?"
Jen ať si mě soudí.
Ať mě klidně soudí,
Já se nepřiznám.

Soudí
Tady mou nápadnou růž.
Dnes mě soudí
Kdejaký náhodný muž.
Že chci stále jen dávat i brát,
že mám v úmyslu žít jak se dá
V proudu dní
Míjejících.
Občané
Přísedící,
K tomu já se vám
Nikdy nepřiznám.
Já se nepřiznám.

Mí milí asi nevědí,
že slouží službu medvědí,
Když v roli svědků povědí,
že mám ráda třeba růže.
I to, že ještě radši spím
A ve snech často zabloudím
K vůni mužské kůže.
To mi nepomůže.

Co napůl je, chci docela.
Chci vstát jak ptáci z popela
A dělat, co se nedělá.
A za to mě soudí.
Chci v kádi světa hledat špunt.
Když na huntě jsem poznám hunt
A v zlatě jeho kontrapunkt.
Proto nezabloudím

Ten soud mi říká "Už to vzdej."
Jen na sebe se podívej
A za pravdu nám dej,
že jsi pěknej ptáček.
Jen pohleď na svou minulost
A pochop, že v nás hárá zlost.
Tak požádej nás o milost
A začni s pláčem.

Já koukám vzhůru na měsíc.
A taky dolů, do ulic.
A sama sebe slyším říct:
"Nejsem z těch, kdo loudí!"
Už nechte dalších průtahů.
Jsem vinna v plném rozsahu!
Hlasům, co mě soudí
Já se přiznávám.

Soudí
Tady mou nápadnou růž.
Dnes mě soudí
Kdejaký náhodný muž.
Že chci dávat i brát,
že mám v úmyslu žít jak se dá
V proudu dní
Míjejících.
Občané
Přísedící,
K tomu já se vám
Plně přiznávám.
Já se přiznávám.

Potmesily host

Il est quatre heures du matin, ou plus.
Je suis réveillé, je regarde la lune,
Ou en bas dans les rues,
Où les lampadaires errent.
Peut-être que c'est l'un de mes cauchemars.
Ce que je vois, c'est une cour de justice.
Et maintenant, elle me juge.

Le tribunal du matin - c'est l'insomnie.
Et un invité assez sombre.
Il est très sérieux -
Et donc il me juge.
Mais je vais rassembler mon courage
Et je vais dire "Je nie tout!?"
Laisse-la me juger.
Laisse-la me juger,
Je ne vais pas avouer.

Elle juge
Ici, ma rose frappante.
Aujourd'hui, elle me juge
Tout homme aléatoire.
Que je veux toujours seulement donner et prendre,
que j'ai l'intention de vivre comme je peux
Dans le courant des jours
Qui passent.
Les citoyens
Jurés,
Je ne vous le
confesserai jamais.
Je ne vais pas avouer.

Mes chers, ils ne savent peut-être pas,
qu'ils rendent un service d'ours,
Quand, en tant que témoins, ils disent,
que j'aime les roses.
Et aussi, que j'aime encore plus dormir
Et dans mes rêves, je m'égare souvent
Vers l'odeur de la peau d'un homme.
Ça ne m'aidera pas.

Ce qui est à moitié, je le veux entièrement.
Je veux me lever comme les oiseaux des cendres
Et faire ce qui ne se fait pas.
Et pour ça, elle me juge.
Je veux trouver le bouchon dans le tonneau du monde.
Quand je reconnais la saleté sur la saleté
Et le contrepoint d'or dans la saleté.
Alors, je ne m'égare pas

Ce tribunal me dit "Arrête ça."
Regarde-toi juste
Et donne-nous raison,
que tu es un joli oiseau.
Regarde juste ton passé
Et comprends que la colère nous brûle.
Alors, demande-nous la grâce
Et commence à pleurer.

Je regarde la lune en haut.
Et aussi en bas, dans les rues.
Et je m'entends dire:
"Je ne suis pas de ceux qui quémandent!"
Arrêtez les autres retards.
Je suis coupable en toute circonstance!
Aux voix qui me jugent
J'avoue.

Elle juge
Ici, ma rose frappante.
Aujourd'hui, elle me juge
Tout homme aléatoire.
Que je veux donner et prendre,
que j'ai l'intention de vivre comme je peux
Dans le courant des jours
Qui passent.
Les citoyens
Jurés,
Je vous le
confesse pleinement.
J'avoue.