Текст и перевод песни Petr Hapka feat. Michal Horacek - Berná mince

Berná mince

To hvězdář jménem Kepler ti odkázal svůj snář.
A Galileo brejle a Shakespeare kalamář.
A z Picassova plátna se šklebí tvoje tvář.
Sám na sebe se díváš.
Ten Picasso holt uhád, co já tak dobře vím.
Jak rád bys vším už praštil. Jo, namouduši vším.
Tvým čelem táhnou vrásky jak vědmy povětřím.
Ne, ty si nezazpíváš.

To's přitom dostal zpěvník andělů na kůru.
Jsi na vrcholu slávy, a proto v ažuru.
A přesto pod tvou kůží, jak pilous pod kůru,
Se usadila tíseň.
Teď před zrcadlem ptáš se, zda jsi to ještě ty.
A nebo někdo jiný, v tvém těle zakletý.
Ten nevítaný cizák se vetřel před léty.
A roztáh se jak plíseň.

To pískle ve tvé líhni je příští Ohnivák.
A ty mu sháníš larvy a sidol na zobák.
A přesto valem chřadne, jak obyčejnej pták.
Ach, co mu asi schází?
Co scházelo tvým dcerám? Proč řekly, že jsi lhář?
Dnes v pohraničí učí jak zvládnout slabikář.
A místní lidé tvrdí, že matná svatozář
Je ve tmě doprovází.

Proč pořád zapomínáš, co řek ti rabbi Löw?
Že úspěch plodí úspěch, jenomže krev je krev.
Běž, dej mu kámen na hrob. Snad zmírníš jeho hněv.
Snad ještě vyslyší tě.
Snad z tebe nějak sejme to břímě těžkých vin.
Snad řekne "Ty jsi čistej. To všechno heroin."
Máš před očima jehly. Ty schovával tvůj syn.
Byl sotva víc, než dítě.
Jsem v budce bez střechy a po pás ve sněhu.
A v dlani minci, kterou už stáhli z oběhu.
Tvůj homunkulus v láhvi se příliš nepoved.
Má tvoje prázdný oči a nevzruší ho svět.
A neokouzlí vášeň, s níž zaprášený květ
Se věčně dere vzhůru.
Tvá jedenáctá žena je týdny nezvěstná.
Už jak těch deset před ní poušť ve tvém srdci zná.
Tu pustinu, co zebe a kterou halí tma
Jak rubáš noční můru.

Máš zuby jako orloj a tvář jak velekněz.
A sílu jako mamut a výdrž jako běs.
Jen hromsky těžká víčka bys dlouho neunes.
My dva to přece víme.
Vždyť naši první fotku nám pořídil Jan Hus.
Řek "Hochu jenom láska tu stojí za pokus!
A bez ní celá věda je pekelníkův trus.
Jen v lásce pravda dříme."

Jsme v budce bez střechy a po pás ve sněhu.
Svíráme minci, kterou stáhli z oběhu.
Snad přišla chvíle, kdy ti zavolám
A oslovím tě hlasem z minula.

Berná mince

The astronomer Kepler left you his dream book.
And Galileo his glasses and Shakespeare his inkwell.
And from Picasso's canvas, your face grins.
You look at yourself.
That Picasso guesses what I know so well.
How much you'd like to chuck it all. Yes, everything.
Wrinkles draw on your brow like witches through the air.
No, you won't sing.

You were given a songbook from the angels for the choir.
You're at the pinnacle of glory, and therefore in the azure.
And yet under your skin, like fuzz under bark,
Dwell sadness.
Now in front of the mirror, you ask if it's still you.
Or someone else, trapped in your body.
That unwelcome stranger crept in years ago.
And spread like mold.

That chirping in your nest is the next firebird.
And you're finding him grubs and Sidol for his beak.
And yet he's withering away, like an ordinary bird.
Ah, what might he be missing?
What did your daughters miss? Why did they say you were a liar?
Today on the border, they teach how to master the alphabet.
And the locals say that a dim halo
Accompanies them in the dark.

Why do you keep forgetting what rabbi Löw said?
That success breeds success, but blood is blood.
Go, put a stone on his grave. Maybe you'll appease his anger.
Maybe he'll still hear you.
Maybe he'll take some of that burden of heavy sins off you.
Maybe he'll say "You're pure. It's all heroin."
You have needles in front of your eyes. Your son hid them.
He was barely more than a child.
I'm in a booth without a roof and waist-deep in snow.
And in my hand is a coin that's been withdrawn from circulation.
Your homunculus in the bottle didn't turn out very well.
He has your empty eyes and the world doesn't excite him.
And he won't be captivated by the passion with which a dusty flower
Forever strives upward.
Your eleventh wife has been missing for weeks.
Just like those ten before her, the desert in your heart knows.
That wasteland that chills and that darkness shrouds
Like a shroud of a nightmare.

You have teeth like a clock and a face like a high priest.
And strength like a mammoth and endurance like a demon.
Only your thunderously heavy eyelids you wouldn't bear for long.
We both know it.
After all, Jan Hus took our first photo.
He said "Boy, only love is worth the risk!
And without it, all science is the devil's dung.
Only in love does truth slumber."

We're in a booth without a roof and waist-deep in snow.
We're holding a coin that's been withdrawn from circulation.
Perhaps the time has come when I'll call you
And address you with a voice from the past.