Mámina Flétna - Petr Rezek перевод на немецкий

Mámina Flétna

Koupil jsem flétnu, byla nová
Řekl jsem mámě, ať ji schová,
Tam kde se trochu práší, ale nikdy moc,
Pak jsem ji pohladil a řekl "dobrou noc"...
A měl jsem pocit,
Jak bych dávno na ni hrál...

A pak jsem dal svou přízeň strunám...
Dech dívkám bral jak příboj vlnám...
A stokrát počmáral jsem papír notový
A přesto nezmizel ten pocit flétnový...
A vlastně nevím,
Jestli mrazil nebo hřál...

Pak jsem se vrátil zpátky domů za svou flétnou
Na cestě natrhal jsem doušku mateří...
Napsal jsem včelám – ať se všechny večer slétnou
S medovým dárkem u nás u dveří...

Zůstal jen dům a vůně známá...
Stolička u kamen kde sedávala máma...
Na stole lísteček, co býval kdysi bílý...
A sklíčka známých, prachem zamlžených brýlí...
Písmenka nejistá, jež stačila jen říct...

"Už máme chlapče konec května...
Myslíme na tebe!...tvá máma i tvá flétna...
Věřím, že jednou, až na ni budeš hrát,
Poví ti o všem co ti máma chtěla dát...
Písmenka slábnou... další řádky nejsou znát...

A tak se vracím zpátky domů za svou flétnou
A rozumím všem tónům, tónům, které vzlétnou...
Až tam, kde prostý příběh flétnový
Už v kolébkách všem dětem napoví,
Že každý doma svoji flétnu má!
Máminu flétnu
A měl by často na ni hrát...

Mamas Flöte

Ich kaufte eine Flöte, sie war neu
Ich bat Mama, sie zu verstecken,
Wo es ein wenig staubt, aber nie zu sehr,
Dann streichelte ich sie und sagte "Gute Nacht"...
Und ich hatte das Gefühl,
Als hätte ich längst auf ihr gespielt...

Dann schenkte ich den Saiten meine Gunst...
Der Atem raubte Mädchen wie die Brandung den Wellen...
Hundertmal beschmutzte ich Notenpapier
Doch das Flötengefühl verschwand nicht...
Und eigentlich weiß ich nicht,
Ob es fröstelte oder wärmte...

Dann kehrte ich zurück nach Hause zu meiner Flöte
Unterwegs pflückte ich eine Handvoll Thymian...
Ich schrieb den Bienen – sie sollen sich am Abend versammeln
Mit honigsüßen Gaben an unserer Tür...

Nur das Haus blieb und der vertraute Duft...
Der Hocker am Ofen, wo Mama zu sitzen pflegte...
Auf dem Tisch ein Zettel, der einst weiß war...
Und die Gläser ihrer bekannten, staubvernebelten Brille...
Unsichere Buchstaben, die nur sagten...

"Junge, es ist schon Ende Mai...
Wir denken an dich!...deine Mama und deine Flöte...
Ich glaube, wenn du eines Tages auf ihr spielst,
Wird sie dir alles sagen, was Mama dir geben wollte...
Die Buchstaben verblassen... weitere Zeilen sind nicht zu erkennen...

Und so kehre ich zurück nach Hause zu meiner Flöte
Und verstehe all die Töne, Töne, die aufsteigen...
Dorthin, wo die einfache Geschichte der Flöte
Schon in den Wiegen allen Kindern erzählt,
Dass jeder zu Hause seine eigene Flöte hat!
Mamas Flöte
Und man sollte oft auf ihr spielen...