Beatová Liduška - Petra Janů перевод на немецкий

Beatová Liduška

V dávnověku beatu sálků zapadlých
v bájné době mýtů rock 'n' rollových
a dřív, snad ještě dřív.
Jedna holka štíhlá fandit uměla,
každou štaci stihla jako kapela
a dřív, snad ještě dřív.
Za hudbou se táhla jako za duhou,
svedla jedna z mála tleskat na druhou
právě tak, na čtvrtou.

Hudbě dala vášně, duši, tělo, rty
trpěla i strašně na muzikanty
a dřív, snad ještě dřív.
Byla pro ně maskot pro štěstí, nic víc
každý se svou láskou skončil za měsíc
a dřív, snad ještě dřív.
Zásnuby a svatby nebyl jejich cíl,
jenom jeden rád by na věky s ní byl,
ten už jí nevěřil!

Bigbeatová Liduška
vlasy dlouhé ve stužkách
každý prý ji znal, každý prý ji znal.
Bigbítová Liduška
podobá se světluškám
světem bloudí dál, světem bloudí dál.

Pověst o ní říká, že je prokletá
slyší hudebníka, už je rychle tam
jak dřív o hodně dřív.
Má svou divnou pýchu, dál si sama lže
mladším už je k smíchu, když se odváže
jak dřív, o hodně dřív.
Za hudbou se táhne jako za duhou,
do vzpomínek sáhne, tleská na druhou,
právě tak na čtvrtou.

Bigbítová Liduška ...
... světem bloudí dál.

Beat-Liduška

In der Urzeit des Beats verfallener Säle,
in der sagenhaften Zeit der Rock 'n' Roll-Mythen
und früher, vielleicht noch früher.
Ein schlankes Mädchen konnte gut anfeuern,
jeden Auftritt erwischte sie wie die Band
und früher, vielleicht noch früher.
Der Musik folgte sie wie einem Regenbogen,
als eine der wenigen konnte sie auf die Zwei klatschen,
genauso wie auf die Vier.

Der Musik gab sie Leidenschaft, Seele, Körper, Lippen,
litt auch schrecklich wegen der Musikanten
und früher, vielleicht noch früher.
Sie war für sie ein Maskottchen fürs Glück, nichts mehr,
jeder beendete seine Liebe nach einem Monat
und früher, vielleicht noch früher.
Verlobungen und Hochzeiten waren nicht ihr Ziel,
nur einer wäre gern für immer bei ihr gewesen,
der glaubte ihr schon nicht mehr!

Die Bigbeat-Liduška,
lange Haare in Bändern,
jeder kannte sie angeblich, jeder kannte sie angeblich.
Die Bigbeat-Liduška,
ähnelt den Glühwürmchen,
irrt weiter durch die Welt, irrt weiter durch die Welt.

Die Sage erzählt von ihr, sie sei verflucht,
hört sie einen Musiker, ist sie schnell schon dort,
wie früher, viel früher.
Sie hat ihren seltsamen Stolz, belügt sich weiter selbst,
den Jüngeren ist sie schon zum Lachen, wenn sie sich austobt,
wie früher, viel früher.
Der Musik folgt sie wie einem Regenbogen,
greift in Erinnerungen, klatscht auf die Zwei,
genauso wie auf die Vier.

Die Bigbeat-Liduška ...
... irrt weiter durch die Welt.