Текст и перевод песни Prago Union - Kata-Strofy

Kata-Strofy

Může mi někdo konečně vysvětlit, jak tomu mám šéfovat,
Když nepřemluvím vlastní mozek pro mě pracovat.
Je to tak, hrát sám se sebou šachy, to chce odvahu,
Neni to tak ízy-pízy bejt imrvére na tahu,
Přijdu si jak Bubka,
Stojím na jedný ruce na konci dlouhý tyče
Už hezkejch pár let - no hezkejch...
S vrtulí v prdeli a prstem v nose.
A je to pořád dokola, jede si to po svým
A mým jediným štěstím je Aspirin,
A fakt, že ještě pořád nesmířím se s tím.
Nikdy jsem nechodil daleko, abych se zmastil,
šmelil jsem slasti, až jsem jednoho dne zjistil,
že mám takový okno, že už není nikdo, kdo by ho zasklil,
Což by vysvětlovalo i ten průvan.
Nejlíp bych udělal vyskočit z něj a utýct tak svojím můrám,
Jenže kdo ví, zmizet z týhle pařby je jako skákat bungee,
Tak dlouho jsi na vážkách, až skončíš na práškách

Ref. Můj život na kousky jsou samý katastrofy,
Zato už jsou ale vážně profi.
Pochyb není nikdy dost,
Sázím samý boty,
Přesto nejdu nikdy domů bos.

Když jsem teda tolik nemožnej, jakto že jsem
24/7 na nože s fakírem?
Čtu z každý svojí chyby jako z knihy,
A to víš, že to není dvakrát supr čtení.
Tak je mi nádherně, nebo je mi šoufl?
Je víc takovejch témat, do kterejch bych si sotva troufl.
Moje svíčka ubejvá a já jsem jeden a tisíc dva,
A přitom ani jeden neni já.
Řikali, že mám naslouchat svýmu srdci,
A tak jsem jedno velký ufo,
Mám dlouhatánskej seznam věcí, který tu chci stihnout,
Který z nich maj hlavu patu a kterejm se mám vyhnout.
Začal jsem toho tolik, že už pomalu není ani kam plivnout.
Studnice poznání se tváří bezedně,
Ve srovnání s tím, ale vydává svůj obsah zevně nezjevně,
I teď jako bych mluvil o mně beze mě,
Chci bejt volnej jako pták,
A přitom už se pár dekád marně sbírám ze země.

Ref.
Můj život na kousky jsou samý katastrofy,
Zato už jsou ale vážně profi.
Pochyb není nikdy dost,
Sázím samý boty,
Přesto nejdu nikdy domů bos.

Svět by měl vědět, že se z něho neposeru,
Mám totiž jeho školu.
Občas to máme jako ty dva na semaforu,
Neschopný zářit spolu.

Ne, nejsem workoholik, chodím k doktorovi teprv, když to bolí,
V sobě mám budík, kterej mě začne pokaždý v poslední chvíli budit.
Denně utíkám z pekla, už dávno je to rutina, ne depka.
V momentě, kdy by se i pepka klepla
Se klidně zastavím a vrátím se si připálit špeka.
Čert ví proč, no tak, ať si to pro mě za mě nechá pro sebe.
Za nic neručím,
Dělám, co umím, a ostatní se doučím,
Hlavně že neničím,
Snažim se tvořit, i když není čím,
Každopádně vím, že poslední slovo má vždycky čin.
Stojí mi za to stát si za svým a stojím vůbec o to,
Sundat si růžový brejle jenom proto,
Abych si moh' jít v klidu vysrat voko?
Pravda je nevýslovná, přítomnost nemístná,
Ne každá minulost je dobrá, ale budoucnost není zlá
A skutečnost je jako tahle pecka -
Trochu dlouhá a navíc chybí pointa.
(Sakra, kam jsem jí jenom...?
Hledej, šmudlo!)

Kata-Strofy

Can someone finally explain to me how I'm supposed to manage this,
When I can't even convince my own brain to work for me.
That's right, playing chess with yourself takes guts,
It's not easy peasy to be on the ball all the time,
I feel like Bubka,
Standing on one hand at the end of a long pole
For a good few years now - well, good...
With a propeller in my ass and my finger up my nose.
And it's the same old story, it goes its own way
And my only luck is Aspirin,
And the fact that I still don't accept it.
I never went far to get wasted,
I was dealing with pleasures until one day I realized,
That I have such a window that there's no one to glaze it,
Which would explain the draft.
The best thing I could do is jump out of it and run away from my nightmares,
But who knows, disappearing from this party is like bungee jumping,
You're on the fence for so long that you end up on powder

Ref. My life in pieces are all catastrophes,
But they're really pro now.
There's never enough doubt,
I'm betting on all the wrong horses,
Yet I never go home barefoot.

So if I'm so impossible, how come I'm
24/7 at loggerheads with a fakir?
I read from every mistake I make as if it were a book,
And you know it's not exactly a great read.
So am I great, or am I screwed?
There are more topics like that I'd hardly dare to touch.
My candle is fading and I am one and a thousand two,
And yet none of them are me.
They said I should listen to my heart,
So I'm one big UFO,
I have a long list of things I want to do here,
Which ones are upside down and which ones should I avoid.
I started so much that there's almost nowhere to spit.
The well of knowledge seems bottomless,
Compared to that, but it releases its content externally inexplicably,
Even now it's as if I were talking about me without me,
I want to be free as a bird,
And yet for a couple of decades I've been picking myself up off the ground in vain.

Ref.
My life in pieces are all catastrophes,
But they're really pro now.
There's never enough doubt,
I'm betting on all the wrong horses,
Yet I never go home barefoot.

The world should know that I won't shit myself because of it,
Because I have its school.
Sometimes it's like the two of us at a traffic light,
Unable to shine together.

No, I'm not a workaholic, I only go to the doctor when it hurts,
I have an alarm clock in me that starts waking me up at the last minute every time.
Every day I run away from hell, it's been a routine for a long time, not a depression.
The moment even Pepka would freak out
I'll stop and go back to light up a fag.
God knows why, well, let him keep it to himself.
I don't guarantee anything,
I do what I can, and I learn the rest,
The main thing is I don't destroy,
I try to create, even if there's nothing to create with,
Anyway, I know the last word always belongs to action.
It's worth it to me to stand my ground, and do I even want to
Take off my rose-colored glasses just so
I can go and take a shit in peace?
Truth is unspeakable, presence is out of place,
Not every past is good, but the future is not bad
And reality is like this track -
A bit long and there's no punchline.
(Damn, where did I...?
Look for it, you little shit!)