Текст и перевод песни Prago Union - Prochazka Parkem

Prochazka Parkem

Park, léto, lavička, stromy šumí,
Tráva se zelená, tak jak to jenom tráva umí.
Ladím sedmou na mý kytaře šestistrunný,
Už asi po třicátý, nebo po stý, po stoosmý,
Kdo ví.
V lelkování mi brání nejistota z mrtvých vstání,
čím víc filozofování, tím víc vody v keckách,
Plavim se totiž přes oceány s dírou v neckách,
A nikde ani stopy po záchrannejch vestách,
Nikde není pláž se zachranářkama v bikinách.
Tak rád bych se rozvalil pod slunečníkem
S long drinkem a dlouhatánskym brkem
Bych dělal dlouhý nosy na racky z ještě delší chvíle. Máme dohodu s vesmírem,
že si vzájemně vstříc vyjdem.
Musím jít jen někam, nejspíš ven,
Kam by mohla přijít moje chvíle,
Je škoda každý šance,
Protože neni, každej den posvícení,
Zato je fuška potom dohnat, co uteče mi,
Pokud se člověk nehodlá probrat,
Anebo neni skenní.
Chci ráno vstávat,
Aniž bych se přerazil, o votázku,
Kterou jsem si při usínání položil:
'Co budem dělat zejtra?'

Každej den je jako procházka parkem,
Beru co přijde, bez ohledu jak to chodí,
Každá změna se nejdřív v tobě rodí,
Z barmana ji nevyloudíš.
Každej den je jako procházka parkem,
Beru co přijde, bez ohledu jak to chodí,
Každá změna se nejdřív v tobě rodí,
Věci jsou jak maj bejt, chceš je, jinak je to v tvojí.

Dám si budíka a turka bez mlíka,
Se třema cukrama.
Chci stát u okna a přemítat,
Jen tak se koukat a nic neříkat,
Sledovat, jak se všichni můžou posrat,
Aby si splnili toho svýho bobříka.
K čemu je, když se život kolem jen tak prožene
A jeden pak prohrává v tomhletom závodě
Sám proti sobě, až jednoho dne usedne
Tam kde je, na prdel, a zjistí,
Co všechno ho dožene, snad nebude pozdě,
Protože, až ti život poběží před očima,
Jsou to vážně grády.
Zjistit co všechno ti uteklo za tvými zády,
A že toho je až běda, a stíhat se moc nedá
Při poslední večeři dojídat zbytky vod voběda,
Tedá, no nic, neva.
Stejně je neděle, ikdyž je třeba středa,
člověk se občas překvapí,
Kam se chodí hledat.
Hlava plná nápadů za mega,
Někdy je potřeba si šáhnout na svodidla,
Abych věděl jak se mám udržet mezi nima
A tak jdu do sebe jak matrioška,
Páč je to příliš horká káva
A foukání nepomáhá,
Jenom ta procházka parkem
Pořád něco dávat nepřestává.

Každej den je jako procházka parkem,
Beru co příjde bez ohledu jak to chodí,
Každá změna se nejdřív v tobě rodí,
Z barmana ji nevyloudíš.
Každej den je jako procházka parkem,
Beru co přijde bez ohledu jak to chodí,
Každá změna se nejdřív v tobě rodí.
Věci jsou jak maj bejt, chceš je, jinak je to v tvojí.

Změna se nejdřív v tobě rodí.

Prochazka Parkem

Park, summer, bench, trees rustling,
The grass is green, just like only grass can be.
I'm tuning the seventh string on my six-string guitar,
For about the thirtieth time, or the hundredth, or the hundred and eighth,
Who knows.
My idling is hindered by the uncertainty of rising from the dead,
The more philosophizing, the more water in my sneakers,
Because I'm sailing across oceans with a hole in my boat,
And nowhere a trace of life jackets,
Nowhere is there a beach with lifeguards in bikinis.
How I would love to sprawl under a parasol
With a long drink and a really long straw
To make long faces at the seagulls for an even longer while. We have an agreement with the universe,
That we will mutually meet each other halfway.
I just have to go somewhere, probably outside,
Where my time could come,
Every chance is a pity,
Because there isn't a fair every day,
But it's a hell of a lot of work to catch up on what escapes me,
If a person doesn't intend to wake up,
Or isn't a scanner.
I want to get up in the morning
Without tripping over a question,
Which I asked myself as I fell asleep:
'What are we going to do tomorrow?'

Every day is like a walk in the park,
I'll take whatever comes, no matter how it goes,
Every change is born inside you first,
You won't coax it out of the bartender.
Every day is like a walk in the park,
I'll take whatever comes, no matter how it goes,
Every change is born inside you first,
Things are as they should be, you want them, otherwise it's up to you.

I'll set my alarm and have Turkish coffee without milk,
With three sugars.
I want to stand at the window and ponder,
Just look and not say anything,
Watch how everyone can get scared,
Just to fulfill their beaver badge.
What good is it when life just rushes by
And then one loses in this race
Against himself, until one day he sits down
Where he is, on his butt, and realizes,
What all will catch up with him, maybe it won't be too late,
Because when life runs before your eyes,
Those are really degrees.
To find out what all has escaped you behind your back,
And that there is a lot of trouble, and there isn't much time
At the last supper, finishing the leftovers from lunch,
Well, never mind.
Anyway, it's Sunday, even if it's Wednesday,
A person is sometimes surprised,
Where to go looking.
A head full of mega ideas,
Sometimes you need to touch the crash barriers,
So that I know how to stay among them
And so I go into myself like a matryoshka,
Because it's too hot coffee
And blowing doesn't help,
Just that walk in the park
Keeps on giving something.

Every day is like a walk in the park,
I'll take whatever comes no matter how it goes,
Every change is born inside you first,
You won't coax it out of the bartender.
Every day is like a walk in the park,
I'll take whatever comes no matter how it goes,
Every change is born inside you first,
Things are as they should be, you want them, otherwise it's up to you.

Change is born inside you first.