Текст и перевод песни Prago Union - Prochazka parkem (Live)

Prochazka parkem (Live)

Park, léto, lavička, stromy šumí,
Tráva se zelená, tak jak to jenom tráva umí.
Ladím sedmou na mý kytaře šestistrunný,
Už asi po třicátý, nebo po stý, po stoosmý,
Kdo ví.
V lelkování mi brání nejistota z mrtvých vstání,
čím víc filozofování, tím víc vody v keckách,
Plavim se totiž přes oceány s dírou v neckách,
A nikde ani stopy po záchrannejch vestách,
Nikde není pláž se zachranářkama v bikinách.
Tak rád bych se rozvalil pod slunečníkem
S long drinkem a dlouhatánskym brkem
Bych dělal dlouhý nosy na racky z ještě delší chvíle. Máme dohodu s vesmírem,
že si vzájemně vstříc vyjdem.
Musím jít jen někam, nejspíš ven,
Kam by mohla přijít moje chvíle,
Je škoda každý šance,
Protože neni, každej den posvícení,
Zato je fuška potom dohnat, co uteče mi,
Pokud se člověk nehodlá probrat,
Anebo neni skenní.
Chci ráno vstávat,
Aniž bych se přerazil, o votázku,
Kterou jsem si při usínání položil:
'Co budem dělat zejtra?'

Každej den je jako procházka parkem,
Beru co přijde, bez ohledu jak to chodí,
Každá změna se nejdřív v tobě rodí,
Z barmana ji nevyloudíš.
Každej den je jako procházka parkem,
Beru co přijde, bez ohledu jak to chodí,
Každá změna se nejdřív v tobě rodí,
Věci jsou jak maj bejt, chceš je, jinak je to v tvojí.

Dám si budíka a turka bez mlíka,
Se třema cukrama.
Chci stát u okna a přemítat,
Jen tak se koukat a nic neříkat,
Sledovat, jak se všichni můžou posrat,
Aby si splnili toho svýho bobříka.
K čemu je, když se život kolem jen tak prožene
A jeden pak prohrává v tomhletom závodě
Sám proti sobě, až jednoho dne usedne
Tam kde je, na prdel, a zjistí,
Co všechno ho dožene, snad nebude pozdě,
Protože, až ti život poběží před očima,
Jsou to vážně grády.
Zjistit co všechno ti uteklo za tvými zády,
A že toho je až běda, a stíhat se moc nedá
Při poslední večeři dojídat zbytky vod voběda,
Tedá, no nic, neva.
Stejně je neděle, ikdyž je třeba středa,
člověk se občas překvapí,
Kam se chodí hledat.
Hlava plná nápadů za mega,
Někdy je potřeba si šáhnout na svodidla,
Abych věděl jak se mám udržet mezi nima
A tak jdu do sebe jak matrioška,
Páč je to příliš horká káva
A foukání nepomáhá,
Jenom ta procházka parkem
Pořád něco dávat nepřestává.

Každej den je jako procházka parkem,
Beru co příjde bez ohledu jak to chodí,
Každá změna se nejdřív v tobě rodí,
Z barmana ji nevyloudíš.
Každej den je jako procházka parkem,
Beru co přijde bez ohledu jak to chodí,
Každá změna se nejdřív v tobě rodí.
Věci jsou jak maj bejt, chceš je, jinak je to v tvojí.

Změna se nejdřív v tobě rodí.

A Walk in the Park (Live)

The park, the summer, the bench, the trees are rustling,
The grass is getting green, just the way grass knows how to do.
I'm tuning the seventh on my six-string guitar,
Maybe for the thirtieth time, or the hundredth, or the hundred and eighth,
Who knows.
My chilling is hindered by the uncertainty of the undead rising,
the more philosophical pondering, the more water in my kecks,
Because I'm sailing the oceans with a hole in my hull,
And nowhere is there a trace of life vests,
Nowhere is there a beach with lifeguards in bikinis.
I would love to sprawl out under a parasol
With a long drink and a really long straw
And give the seagulls dirty looks for long boring moments. We have an agreement with the universe,
that we will come to each other's aid.
I just have to go somewhere, probably outside,
Somewhere where my moment could come,
Every chance is a shame to miss,
Because there is not a funfair every day,
Instead, it's a chore to catch up with what escapes me,
Unless a person doesn't intend to wake up,
Or isn't scanned.
I want to wake up in the morning,
Without tripping over a question,
That I asked myself as I fell asleep:
'What are we going to do tomorrow?'

Every day is like a walk in the park,
I take what comes, regardless of how it goes,
Every change is born in yourself first,
You won't coax it out of a bartender.
Every day is like a walk in the park,
I take what comes, regardless of how it goes,
Every change is born in yourself first,
Things are as they should be, you want them, otherwise it's your fault.

I'll set an alarm and a Turk without milk,
With three sugars.
I want to stand by the window and think,
Just look out and not say anything,
Watch how everyone can crap themselves,
So that they can earn their brownie points.
What's the point, when life just runs by you
And then one loses in this race
Against himself, until one day he sits down
Right on his ass, and finds out,
What all will catch up with him, I hope it's not too late,
Because, when life runs before your eyes,
Those are serious degrees.
Finding out what all escaped you behind your back,
And that there's a lot of trouble, and there's not much time to keep up
At the last supper, finishing the leftovers from yesterday's lunch,
Well, whatever, never mind.
It's Sunday anyway, even though it's Wednesday,
sometimes a person surprises himself,
Where he goes looking.
Head full of million-dollar ideas,
Sometimes you need to touch the guardrails,
So that I know how to stay between them
And so I go into myself like a matryoshka,
Because it's too hot a coffee
And blowing doesn't help,
Only the walk in the park
Never stops giving something.

Every day is like a walk in the park,
I take what comes regardless of how it goes,
Every change is born in yourself first,
You won't coax it out of a bartender.
Every day is like a walk in the park,
I take what comes regardless of how it goes,
Every change is born in yourself first.
Things are as they should be, you want them, otherwise it's your fault.

Change is born in yourself first.