17B (Live) - Tomáš Klus перевод на немецкий

17B (Live)

Zase si slíbím změnu,
Ale jak se znám,
Do rána zapomenu.
Vyplním žádanku o převtělení,
Neb křičím ze spánku
A v koutcích úst pěním.

Zase mě trápíš
Moje černý svědomí,
Krátíš noci lednový.
Pod známku poznámky,
že nezařazený
Patřím pod zámky, na oddělení.

Ať zůstane strom stromem
A člověk člověku blíž.
Jestli mám umřít,
Tak honem,
Ať nejsem na obtíž.

Ať řeka dál je řekou,
Do které dvakrát nevstoupíš.
Před cestou předalekou
Se vždycky pomodlíš.

Zase to zkouším znova,
Ale jak se zdá,
Změnila se doba.
Kafe a cigára,
Nikdo se nestará
O mý tři hodiny spánku.

Do džbánku s ozvěnou
Dopadly kapky mojí krve,
Schovaný za stěnou čekám,
Co ze mě zbude.
Jako štvaný zvíře
Tu v dobrý víře
Doufám,

že zůstane strom stromem
A člověk člověku blíž.
Jestli mám umřít,
Tak honem,
Ať nejsem na obtíž.

Ať řeka dál je řekou,
Do které dvakrát nevstoupíš.
Před cestou předalekou
Už se vždycky pomodlíš.

Možná ze strachu,
Možná jen tak ze zvyku,
Zaplatím útratu,
Dokud jsem v balíku.

17B (Live)

Ich verspreche mir wieder eine Änderung,
Aber wie ich mich kenne,
Bis zum Morgen vergesse ich es.
Ich fülle einen Antrag auf Reinkarnation aus,
Denn ich schreie im Schlaf
Und schäume aus den Mundwinkeln.

Du quälst mich wieder
Mein schwarzes Gewissen,
Du verkürzt die Januarnächte.
Unter dem Vermerk,
dass ich unklassifiziert
Hinter Schloss und Riegel gehöre, in die Abteilung.

Möge der Baum ein Baum bleiben
Und der Mensch dem Menschen näher.
Wenn ich sterben soll,
Dann schnell,
Damit ich nicht zur Last falle.

Möge der Fluss weiter ein Fluss sein,
In den du nicht zweimal steigst.
Vor der weiten Reise
Betest du immer.

Ich versuche es wieder von Neuem,
Aber wie es scheint,
Hat sich die Zeit geändert.
Kaffee und Zigaretten,
Niemand kümmert sich
Um meine drei Stunden Schlaf.

In den Krug mit Echo
Fielen Tropfen meines Blutes,
Versteckt hinter der Wand warte ich,
Was von mir übrig bleibt.
Wie ein gehetztes Tier
Hier in gutem Glauben
Hoffe ich,

dass der Baum ein Baum bleibt
Und der Mensch dem Menschen näher.
Wenn ich sterben soll,
Dann schnell,
Damit ich nicht zur Last falle.

Möge der Fluss weiter ein Fluss sein,
In den du nicht zweimal steigst.
Vor der weiten Reise
Betest du jetzt immer.

Vielleicht aus Angst,
Vielleicht nur aus Gewohnheit,
Bezahle ich die Zeche,
Solange ich Knete habe.