Текст и перевод песни Tomáš Klus - Lenka

Lenka

Já budu tím, kdo se v posledních řadách brání hromadným shromážděním,
Podrážděný vším tím hemžením.

Uražen, přesto toužím být uviděný
A tak svlékám duši aspoň do půl těla,
Taky by jsi měla.

Jsem napůl pozér a všechno se mi dvojí,
Stojím tu bez účasti, všechny svý části
Drolím do slov, chycen v pasti.

Já dobře vím, že v sobě nic nezměním.
Mezi námi stěna tenká,
Nadechni se, už jsi velká.

Lenka, Gavrilo Princip mýho intimního světa,
Stačí jedna věta a přístav potopen.

Lenka, osobní likvidační četa, půlnoční silueta,
Jak nejistá stává pod oknem,
Když prší.

Jak melodie hrací skřínky
Schovává vzpomínky, jež dobarvíme časem.
Co my dva zmůžem bez maminky,
Dvě snivé děti s rozechvělým hlasem.

Lenka, náplast na bolení hlavy,
Noční osvětlení Prahy,
Vše skutečné, jak říká, stejně není věčné.

A když jí víno zbarví tváře,
říká ano bez faráře
A kusem celofánu zdobí k ránu svatobránu.

Svírá mý svědomí jak zbraně,
Když moje třesoucí se dlaně
Jí bloudí tělem k místům určení.

Ne není, ne není jiné vysvětlení.
Po ranním tlení noční korespondence Lence.
Jen se koukni, svět se mění,
Ale my dva jak dotek bez chvění.

Lenka

I'll be the one who stands in the back, protecting against mass gatherings,
Irritated by all the fuss.

Offended, yet yearning to be seen,
And so I bare my soul, at least to the waist,
You should too.

I'm half a poser and everything is double to me,
I stand here detached, all my parts
Crumble into words, I'm caught in a trap.

I know well that I won't change a thing within myself.
A thin wall between us,
Take a breath, you're grown up now.

Lenka, Gavrilo Princip of my intimate world,
Just one sentence and the harbor is sunk.

Lenka, my personal liquidation squad, midnight silhouette,
How insecure she is beneath the window,
When it rains.

Like the melody of a music box,
Hiding memories that we'll enhance with time.
What can we two accomplish without a mother,
Two dreamy children with trembling voices.

Lenka, the balm for the headaches,
The night's illumination in Prague,
Everything real, as she says, is still not eternal.

And when wine colors her cheeks,
She says yes without a priest,
And adorns the wedding gate in the morning with a piece of cellophane.

It clutches at my conscience like a weapon,
When my trembling palms
Roam her body to the destinations.

No, there's no other explanation, no.
After the morning decay of the nightly correspondence to Lenka.
Just look, the world is changing,
But the two of us are like a touch without trembling.