Klaun a tanečnice - Václav Neckář перевод на немецкий

Klaun a tanečnice

Odhrň závěs v šapitó
Dávno setmělém v pozdních soumracích
Spatříš klauna v přepestrém
Fráčku zvetšelém, v botách plátěných

Něhu lásky v tváři má
V očích víru dítěte, jak se sklání blíž
K tanečnici průsvitné
Jak ji křehkou objímá v tichu vířícím

Čím jsem já, teď ptá se jí
Že tě dojímá moje bláznovství
Čím jsem já, sám bezradný
Že mi stále otvíráš tvoje království

Galaxie

Pouhý zlomek světa a galaxií
Pluje mořem času, jež nepomíjí
Staletí
Malým bodem zdá se, jen částečkou skal
Nicotnou a lehkou, ach, kdo by ji znal
Ah, ah, ah

Stoupající vesmírnou dráhou
K zářivému osamění
Stoupající vesmírnou dráhou
K zářivému osamění

K erupcím a tání hvězd v mlhovinách
K supernovám příštím se prolíná dál
Ah, ah, ah
Před osmihranem bytí pak zůstane stát
V němém užasnutí se promění v prach
Kosmický

Padající vesmírnou dráhou
K zářivému osamění
Padající vesmírnou dráhou
K zářivému osamění

Zaslíbení

Tanečnice s klaunem, dva důvěřiví
Na život a na smrt dva zaslíbení
V šapitó
Oba vnitřním světlem připoutaní
Za šapitó vyjdou vstříc pokolením
Budoucím

Der Clown und die Tänzerin

Zieh den Vorhang im Zirkuszelt auf,
Längst verdunkelt in später Dämmerung.
Du wirst einen Clown sehen in einem kunterbunten,
Verschlissenen Frack, in Leinenschuhen.

Zärtlichkeit der Liebe hat er im Gesicht,
In den Augen den Glauben eines Kindes, wie er sich näher neigt
Zur durchscheinenden Tänzerin,
Wie er sie, die Zerbrechliche, in wirbelnder Stille umarmt.

Was bin ich, fragt er sie jetzt,
Dass dich meine Narrheit rührt?
Was bin ich, selbst ratlos,
Dass du mir stets dein Königreich öffnest?

Galaxien

Nur ein Bruchteil der Welt und der Galaxien
Schwimmt durch das Meer der Zeit, das nicht vergeht.
Jahrhunderte.
Erscheint als kleiner Punkt, nur ein Felsenteilchen,
Nichtig und leicht, ach, wer kennte es schon?
Ah, ah, ah

Steigend auf kosmischer Bahn
Zur strahlenden Einsamkeit.
Steigend auf kosmischer Bahn
Zur strahlenden Einsamkeit.

Zu Eruptionen und dem Schmelzen von Sternen in Nebeln,
Zu künftigen Supernovae verschmilzt es weiter.
Ah, ah, ah
Vor dem Achteck des Seins bleibt es dann stehen,
In stummem Erstaunen verwandelt es sich in Staub,
Kosmisch.

Fallend auf kosmischer Bahn
Zur strahlenden Einsamkeit.
Fallend auf kosmischer Bahn
Zur strahlenden Einsamkeit.

Die Versprochenen

Die Tänzerin mit dem Clown, zwei Vertrauensselige,
Auf Leben und Tod einander versprochen.
Im Zirkuszelt.
Beide durch inneres Licht aneinander gebunden,
Hinter dem Zirkuszelt gehen sie den Generationen entgegen,
Den Zukünftigen.