Текст и перевод песни Václav Neckář - Tak Co Dál?

Tak Co Dál?

V ošumělém sáčku
Drobí housku ptáčkům
Nízko kloní hlavu
V písku hledá slávu
Zašlých let
Oči ze vzpomínek
V prstech času mlýnek
Chodí všemi parky
Vděčný za oharky cigaret

Najednou mu spousta čase zbývá
Kolikrát si to tak v duchu přál
Bez lásky čas ale neubývá
Život běží jaksi opodál

Včera jako zítra
Stejně prázdná jitra
Stejné slunce září
Čím jsi vinno stáří
Prokleté

Děláš z nás jen smetí
Kmety z malých dětí
Jak nicotné tečky
Vklouznou do tvé léčky
V síti dní
Není cesty zpátky
Člověk splácí splátky
Stářím hnědé fotky
Velké maringotky
On je v ní

Kráčí jen co noha nohu míjí
Nechvátá, vždyť nemá ani kam
Přesto ani den čas nepromíjí
Vteřina je víc než drahokam

Dlaní hladí stěnu
Měl děti a ženu
V myšlenkách je hýčká
Pod našedlá víčka
Ukryl je

Syn si staví vilu
Co mu vrátí sílu
Kterou míval kdysi
Pak by vzpomněli si
Že je sám

Jen bez vkladní knížky
S osmi svými křížky
Snídá někde v bistru
Z pláten starých mistrů
Tu tvář znám

Kdo ho odsoudil žít sám své stáří
Proč mu ruku nikdo nepodal
Čte jen strach všem
Kolemjdoucím z tváří
Nezestárnout, co bych za to dal

Nyní žijem snadno
Pak klesneme na dno
Až do zapomění
Kdo na tom co změní
Kdo nás znal

Někdo sbírá známky
Ten zná staré zámky
Někdo čte řeč Mayů
Ten zná flóru hájů
Pravěkých

Někdo sbírá dýmky
Jiný zlaté prýmky
Snob ve jménu ctnosti
Do starožitnosti
Vzplál jak líh

U věcí je stáří jaksi vzácné
Starší obraz větší sumu stál
Od každého z nás je nebojácné
Kdo předmětům větší cenu dal

Sedí v parku v hloučku
V rukou po kloboučku
Vržou svými perky
Staré krásné šperky
Čas tam svál

Tak co dál

What Now?

In a shabby jacket
He crumbles bread for the birds
He bows his head low
He searches for glory in the sand
Of bygone years
His eyes are full of memories
The mill of time in his fingers
He walks through all the parks
Grateful for cigarette butts

Suddenly he has a lot of time left
How many times has he wished for it in his mind
But without love, time does not pass
Life goes on somehow at a distance

Yesterday like tomorrow
The same empty dawns
The same sun shines
What is your fault, old age
Cursed

You are only turning us into garbage
From small children into the elderly
Like insignificant dots
They slip into your trap
In the network of days
There is no way back
A person pays installments
By old brown photos
Big house trailers
He is in it

He walks only as far as his feet will take him
He does not rush, because he has nowhere to go
Even so, time does not forgive a day
A second is worth more than a precious stone

He strokes the wall with his palm
He had children and a wife
In his thoughts he cherishes them
Under his graying eyelids
He has hidden them

His son is building a villa
What will give him back the strength
That he used to have
Then they would remember
That he is alone

Only without a bank book
With eight crosses of his own
He has breakfast somewhere in a bistro
From paintings by old masters
I know that face

Who condemned him to live out his old age alone
Why did no one offer him a hand
He reads only fear
On the faces of passersby
Not to grow old, what I would give for that

Now we live easily
Then we sink to the bottom
Into oblivion
Who will change what about it
Who knew us

Someone collects stamps
He knows the old castles
Someone reads the language of the Mayans
He knows the flora of the groves
Prehistoric

Someone collects pipes
Another one, gold galloons
A snob in the name of virtue
Into antiques
Flashed like alcohol

Age is somehow precious with things
An older painting costs a larger sum
From each of us it is fearless
Who gave objects a greater value

They sit in the park in a small group
With a hat in their hands
They creak with their own penises
Old beautiful jewelry
Time there is weak

So what now?